Slovník pojmů

Absorption Capacity

Termín absorpční kapacita je v dokumentu Revize Phare 2000 popsán jako "schopnost národní správy plánovat a realizovat vnější pomoc". To představovalo klíčové téma reformy Phare v roce 1997. Obecným závěrem bylo to, že pokud nebude absorpční kapacita kandidátských zemí podstatně zvýšena, nebudou tyto země schopné efektivně realizovat pomoc ze strukturálních fondů po svém vstupu do EU, jak zamýšlí. Nová orientace Phare v roce 1997 proto zdůraznila potřebu zvýšení absorpční kapacity a navrhla určitá opatření ke zlepšení této stránky. Ta zahrnovala zlepšení smluvních statistik prosazováním větších projektů, zvláště investičních, jejichž minimální cena je 2 MEUR; zjednodušení plánovacích procedur zavedením dokumentu Partnerství pro vstup jako základu, ze kterého vycházejí všechny projekty, které mají být financovány; a dále obecné zlepšení dopadů projektů zavedením nových monitorovacích a řídících struktur, které zároveň umožní, aby se získané zkušenosti zpětně promítly do dalšího programování. Jedním ze závěrů Revize Phare 2000 nicméně je to, že otázka zvýšení absorpční kapacity stále není "dostatečně uspokojivě řešena". Revize proto navrhuje, aby se důraz kladl na zvýšení kvality monitorování a hodnocení a na opatření zajiš>>ující zvýšení kvality přípravy projektů jak ze strany Komise, tak ze strany kandidátských zemí, což se jeví jako jedna z hlavních příčin nízké účinnosti a absorpční kapacity. V praxi to bude představovat nutnost vzniku specifických projektů, které budou zaměřeny na podporu výstavby institucí a přípravy projektů, aby byl zajištěn dostatek dobrých projektů, vhodných k financování.

Additionality

Je jedním ze základních principů politiky externí pomoci ze strany EU, uplatňuje se v rámci strukturálních fondů i Phare. Oddíl věnovaný adicionalitě v projektových fiších Phare požaduje informace o tom, jak je zajištěno, že poskytnutí financí z Phare nenahradí další finance zejména ze soukromého sektoru nebo od mezinárodních finančních institucí. Obecným smyslem adicionality je zajistit, aby komunitami zdroje nenahrazovaly národní rozpočty členských zemí, aby nebyly využívány pro financování "veřejných a podobných strukturálních výdajů1", které by jinak byly financovány členskou zemí. Proto se před schválením Rámce podpory společenství (CSF) nebo Jednotného programového dokumentu (SPD) dohodne členská země a Komise na celkové výši veřejných výdajů, kterou musí členská země v daném programovém období udržovat, a ta je potom začleněna do výše zmíněných dokumentů. Nařízení stanoví, že průměrná roční úroveň výdajů musí být minimálně stejná jako průměrná úroveň výdajů v reálných hodnotách dosažená v předchozím programovém období. Financování se vypočítává podle dvou hlavních faktorů: ze zeměpisného hlediska se financování týká všech regionů Cíle 1 a regionů spadajících pod Cíl 2 a 3, které se pro tento účel slučují do jedné skupiny. Komise zohledňuje i obecnou makroekonomickou situaci nebo makroekonomické faktory, které by mohly změnit situaci v národním hospodářství v krátkodobém až střednědobém výhledu. Požadavky týkající se adicionality se v průběhu programového období ověřují celkem třikrát: předběžnou kontrolou před schvalováním CSF a SPD, dále v polovině programového období (poté může dojít k dohodě o úpravě výše výdajů) a nakonec před koncem programového období. Členská země má rovněž povinnost informovat Komisi o všech událostech, které by mohly ovlivnit její schopnost zajistit adicionalitu během programového období.

Agenda 2000

Agenda 2000 je soubor reforem, naznačující širší perspektivu vývoje Evropské unie ve 21. století. Zakládá se na návrzích Evropské komise na modernizaci klíčových politik EU (zejména jednotné zemědělské politiky a regionální politiky) a na přípravu Unie na další rozšíření, a to z hlediska rozpočtového i politického. Dokument, jehož celý název zní "Agenda 2000, za silnější a širší Unii" byl vydán Komisí v červenci 1997 a schválen na zasedání Evropské rady v Berlíně v březnu 1999. V oblasti rozšíření reagovala Agenda 2000 na žádosti o členství v EU, jichž v období od března 1994 do června 1996 obdržela 10 ze zemí střední a východní Evropy (Česká republika podala žádost v lednu 1996). Jako součást těchto příprav vydala Komise podrobné "Stanovisko" ke každé žádosti o členství. Tato "Stanoviska" hodnotila celkovou připravenost jednotlivých zemí na vstup do EU. Hodnocení probíhalo podle stanovených objektivních kritérií, tzv. Kodaňských kritérií pro členství (viz samostatné heslo). Na základě těchto Stanovisek Komise doporučila zahájení vstupních jednání s tzv. první vlnou kandidátských zemí, tj. s Kyprem, Českou republikou, Estonskem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem. Reformy Phare v rámci reforem Agendy 2000 byly definovány již dříve v Novém zaměření Phare z března 1997. Jeho hlavním cílem bylo přeměnit Phare na program zacílený na vstup kandidátských zemí do EU se zaměřením na nejurgentnější potřeby kandidátských zemí spojené s jejich přípravou na vstup.