Ekonomika projektu

Jednou ze stěžejních částí projektu je ekonomické posouzení záměru. Metodika ekonomických analýz a jejich rozsah jsou odvislé od charakteru projektu. V globálu lze projekty rozdělit na tzv. „měkké" (neinvestiční) a „tvrdé" (investiční) projekty. Zatímco u měkkých projektů je nezbytné prokázat především jejich finanční udržitelnost po dobu provozu, tvrdé projekty jsou na rozsah a detailnost výstupů analýz podstatně náročnější.

Nejčastější analýzy používané pro posouzení ekonomické efektivnosti a finanční udržitelnosti projektu jsou následující:

Cenová kalkulace

Hlavním úkolem cenové kalkulace je propočet vlastních nákladů kalkulační jednotky a možnost jejího využití pro stanovení cen a poměření efektivnosti činnosti podniku, resp. plánované produkce. Pro potřeby kalkulace je třeba rozlišovat náklady přímé a režijní. Pomocí kalkulačního vzorce lze u jednotlivých kalkulačních jednic zjistit výši ziskové marže a rozlišit efektivní a nerentabilní produkci podniku.

Analýza bodu zvratu

V případě analýzy bodu zvratu je cílem najít takový objem produkce či poskytnutých služeb, při kterém bude podnik dosahovat nulové výše zisku z této činnosti. K tomu je třeba náklady z druhového členění naopak rozdělit podle jejich fixní či variabilní povahy.

Fixní náklady jsou náklady, které budou vynaloženy bez ohledu na plánovaný objem produkce (např. odpisy, nákladové úroky z investičního úvěru). Oproti tomu náklady variabilní rostou s každou dodatečnou jednotkou produkce. Díky rozčlenění nákladů a ceně výkonů lze provést analýzu bodu zvratu a stanovit tak minimální objem produkce k pokrytí právě fixních nákladů a dosažení nulového zisku.

Finanční plán

Finanční plán, zahrnující plán nákladů a výnosů a plán majetku a zdrojů jeho krytí, je nejdůležitější částí pro posouzení ekonomické efektivnosti projektu. Z těchto podkladů dále vychází plán peněžních toků (cash flow jakožto základ pro výpočet kriteriálních (hodnotících) ukazatelů (čistá současná hodnota, doba návratnosti, vnitřní výnosové procento).

Plánování nákladů a výnosů by mělo vycházet z důkladné analýzy trhu, odhadované poptávky, cenové politiky, platné legislativy, daňových dopadů a v neposlední řadě ze zkušeností předkladatele projektu.

Plán majetku představuje odhad výše a struktury potřebného majetku vloženého do projektu v realizační fázi a využívaného ve fázi provozní. Zdroj krytí tohoto majetku pak může mít podobu vlastních zdrojů (generovaný zisk) či cizích zdrojů (závazky z obchodních vztahů, bankovní úvěry, dotace).

Analýza pracovního kapitálu

Analýza pracovního kapitálu sleduje rovnováhu krátkodobých aktiv a krátkodobých pasiv z hlediska účinnosti a rizikovosti financování. Snižování rizika představuje „finanční polštář", který je tvořen určitým podílem dlouhodobých finančních zdrojů, použitých k financování oběžných aktiv. Při snižování rizikovosti financování je však třeba mít na paměti, že rizikovost je pouze jednou stranou mince. Druhou je výnosnost kapitálu, která se vzrůstající hodnotou pracovního kapitálu klesá. Je proto třeba hledat rovnováhu mezi rizikovostí a výnosností kapitálu.

Čistý pracovní kapitál zohledňuje způsob financování oběžného majetku a lze ho vyjádřit jako rozdíl oběžných aktiv a krátkodobých závazků. Pokud je jeho hodnota kladná, ukazuje, že určitá část oběžných aktiv je financována z dlouhodobých zdrojů.

Plánovaný cash flow

Plánovaný cash flow vychází z plánovaných hospodářských výsledků a jejich převodu do podoby finanční (převod nákladů a výnosů do podoby příjmů a výdajů). Takto sestavený peněžní tok za jednotlivé roky provozu je třeba dále diskontovat, resp.  převést na současnou hodnotu peněz, pro další potřeby výpočtu kriteriálních ukazatelů.

Hodnotící (kriteriální) ukazatele

Hodnotící (kriteriální) ukazatele vypovídají o efektivnosti či neefektivnosti investice. Mezi nejčasněji používané ukazatele patří čistá současná hodnota, doba návratnosti a vnitřní výnosové procento.

Čistá současná hodnota představuje rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných příjmů (cash flow) a investičními výdaji. Pokud je čistá současná hodnota kladná, vložený investiční kapitál bude díky cash flow generovanému z provozu investice navrácen a investici lze považovat za efektivní.

Doba návratnosti představuje období, za které se prostředky vložené do investice vrátí. Za efektivní a přijatelnou investici lze považovat investici, jejíž doba návratnosti je kratší než doba její životnosti či technické využitelnosti.

Vnitřní výnosové procento představuje takovou diskontní míru, při které je současná hodnota očekávaných peněžních příjmů (cash flow) rovna nule, resp. od kdy začíná být investice efektivní.

Analýza rizik a citlivostní analýza

Analýza rizik a citlivostní analýza by měly být obsaženy v každé Studii proveditelnosti. Na každý podnikatelský záměr působí řada rizikových faktorů, jejichž výskyt by mohl mít v budoucnu na výsledky projektu velmi negativní dopad. Z těchto důvodů je třeba před samotnou realizací důkladně zvážit všechna možná rizika včetně jejich dopadů na výsledky projektu.

Postup, který zkoumá proměnlivé a nejisté předpoklady investičního záměru a zejména pak vliv jejich změn na určitý výsledný ukazatel se nazývá analýza citlivosti. Díky citlivostní analýze je možné kvantifikovat velikost změny výsledků kriteriálních ukazatelů při 1% změně rizikového faktoru a také zjistit tzv. zlomovou hodnotu, resp. odolnost akce vůči danému riziku. Tato zlomová hodnota představuje maximální možnou procentní změnu rizikového faktoru pro udržení efektivnosti projektu.

Cost-Benefit analýza (CBA

Cost-Benefit analýza (CBA) neboli Analýza nákladů a přínosů slouží k posouzení projektů primárně z pohledu jejich celospolečenské smysluplnosti a mimofinančních přínosů. Většinou se používá u projektů veřejné infrastruktury, u kterých není prvořadým smyslem maximalizace zisku, ale zvýšení užitku všech subjektů, jichž se realizace projektu může jakýmkoli způsobem dotknout. Proto se do hodnocení projektu kromě finančních nákladů a výnosů započítávají také sociálně ekonomické náklady a přínosy, jejichž příjemci, resp. plátci, nejsou jen osoby spojené s projektem (investor, provozovatel), ale také další subjekty (veřejnost, stát, region, místní podnikatelé apod.).

V důsledku by měl každý projekt doporučený k realizaci přinášet z celospolečenského pohledu více pozitiv než negativ. Je-li při zhodnocení zvažováno více variant, je možné pomocí Cost-Benefit analýzy určit nejlepší variantu z hlediska celospolečenského užitku.