Splníme Vám víc než jen 3 přání

ZELENÁ DOHODA PRO EVROPU: PART III

Přestože tímto pokračováním na téma Zelené dohody pro Evropu završíme třídílný cyklus příspěvků, abychom se poté věnovali zase jiným aspektům evropské integrace, není pochyb o tom, že již velmi brzy se k záležitostem spojeným s klimatem opět vrátíme.

Předmětem tohoto dílu bude deskripce a analýza příslušných pasáží Country Reportu, které se věnují konkrétním návrhům investic z Fondu pro spravedlivou transformaci (JTF) v podmínkách jednotlivých členských států. Dále přineseme první reflexi návrhu klimatického zákona EU a nemůžeme opomenout ani to, jak se zelené téma promítá do zatím stále ještě značně otevřené diskuse o konečné podobě Víceletého finančního rámce EU na období 2021 - 2027.

Zpráva o stavu České republiky 2020 a doporučení investic v rámci JTF

Čerstvě zveřejněná Zpráva o stavu České republiky 2020, anebo též Country Report, si vedle dalších nosných pasáží všímá též prezentace stávajících předběžných pohledů Evropské komise na prioritní investiční oblasti a rámcové podmínky pro efektivní zajištění investic JTF pro období 2021 – 2027 (přestože JTF jako takový je definován na 10 let) v České republice. Je zde tedy snaha soustředit pozornost na specifické potřeby spravedlivé transformace přizpůsobené konkrétním podmínkám České republiky.

Tyto prioritní investiční oblasti jsou odvozeny z širší analýzy území, která čelí vážným socio-ekonomickým výzvám, které jsou vyvolány transformačním procesem směrem ke klimaticky neutrální ekonomice EU do roku 2050 v podmínkách České republiky.

Tyto výzvy jsou vymezeny v rámci Country Reportu. Jeho příloha představuje základ pro dialog mezi Českou republikou a Evropskou komisí a taktéž relevantní vodítko pro jednotlivé členské státy při přípravě jejich územních plánů spravedlivé transformace, které budou formovat základ pro programování JTF. Tato vodítka jsou u jednotlivých členských států vždy specificky přizpůsobena jejich konkrétním potřebám. Investice JTF jsou komplementární s ostatními formami financování v rámci kohezní politiky.

Jak známo, uhelné regiony České republiky zahrnují regiony Moravskoslezsko a Severozápad (Karlovarský a Ústecký kraj). Přibližně 18 tisíc lidí v nich přímo pracuje v aktivitách zaměřených na těžbu uhlí.

Očekává se, že transformační proces ovlivní a zasáhne místní komunity závislé na těžbě uhlí a energetickém sektoru postaveném na spalování uhlí, jež sám zaměstnává v těchto regionech dalších více než 21 tisíc lidí a nepřímo ovlivňuje dodatečných 19 tisíc pracovních míst v zemi (10 tisíc nepřímo závislých pracovních míst v regionu Severozápad, 4 tisíce v Moravskoslezsku a 5 tisíc v dalších regionech České republiky). Dopad této transformace by se mohl prohloubit v důsledku faktu, že mnohá z ohrožených území již nyní patří mezi nejchudší regiony v zemi.

Moravskoslezský kraj je největší černouhelný region v České republice (28% jeho celkové plochy představuje ostravsko- karvinská uhelná oblast). Má tři aktivní doly a je zodpovědný za více než 10 tisíc přímých pracovních míst v uhelném těžebním sektoru.

V ústeckém regionu, kde je těženo 80% hnědého uhlí v České republice (severočeská uhelná oblast), je více než 5 tisíc pracovních míst bezprostředně souvisejících s těžbou uhlí, čtyři aktivní doly a největší elektrárny v zemi, založené na spalování uhlí (Prunéřov, Tušimice, Ledvice a Počerady); vysoká je zde koncentrace firem v chemickém průmyslu.

V Karlovarském kraji, se dvěma hnědouhelnými doly a nejnižší úrovní HDP na obyvatele v České republice, je uhelná společnost, lokalizovaná v okrese Sokolov (jež vykazuje nejvyšší počet sociálně vyloučených oblastí v České republice), největším zaměstnavatelem v regionu s přibližně 3 tisíci pracovními místy. Dalších více než tisíc pracovních míst se vztahuje k energetickému sektoru a příbuzným odvětvím.

V závislosti na předběžném ocenění vypadá nanejvýš pravděpodobně, že se JTF v České republice bude svými intervencemi koncentrovat na tyto regiony. Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj očekávají, že budou čelit zkušenosti podstatné ztráty pracovních míst, která nemusí být realisticky kompenzována a vyvážena tvorbou a rozvojem malých a středních podniků.

Ve výjimečných případech tam, kde je to nezbytné pro implementaci územních plánů spravedlivé transformace, může být zvážena podpora produktivních investic do velkých podniků.

Sociální výzvy spojené s efektivní a spravedlivou transformací budou vyžadovat diverzifikaci regionálních ekonomik, vytváření nových podnikatelských příležitostí a zvyšování a změnu kvalifikace a kompetencí pracovníků, stejně jako zesílenou podporu obnovitelné energie, energetické účinnosti a rekultivace kontaminovaných území.

Aby se splnily tyto transformační výzvy, byla identifikována vysoká prioritní investiční potřeba. Strategie inteligentní specializace nabízejí důležitý rámec k nastavení priorit pro inovace při podpoře ekonomické transformace.

Klíčové aktivity JTF by v České republice měly být cíleny zejména na:

  • investice na pokrytí a rozšíření technologie a infrastruktury pro dostupnou čistou energii, do snížení emise skleníkových plynů, energetické účinnosti a obnovitelné energetiky;
  • investice do vytváření nových firem, včetně investic prostřednictvím podnikatelských inkubátorů a konzultačních služeb;
  • produktivní investice do malých a středních podniků, včetně start-upů, vedoucí k ekonomické diverzifikaci a rekonverzi;
  • zvýšení a změna kvalifikace a kompetencí pracovníků;
  • investice do regenerace a dekontaminace území, obnova půdy a přizpůsobení projektů na nové účely.

K další podpoře inteligentního regionálního a místního rozvoje již byly identifikovány prioritní investiční potřeby. S nimi provázané aktivity JTF by měly cílit zejména na:

  • investice do výzkumu a inovačních aktivit a vytváření transferu pokročilých technologií;
  • investice do digitalizace a digitální propojenosti;
  • technickou pomoc.

Investiční potřeby byly dále identifikovány pro zmírnění environmentálních a socio-ekonomických nákladů transformace. K tomu se vztahující aktivity JTF by měly být zaměřeny zejména na:

  • investice na posílení a podporu cirkulární ekonomiky, včetně investic prostřednictvím prevence vzniku odpadu, omezování objemu odpadu, účinnosti zdrojů, opětovného používání, opravování a recyklace průmyslového spotřebního zboží i výrobních zařízení;
  • pomoc s nalézáním práce pro uchazeče o práci;
  • aktivní inkluzi (začlenění) uchazečů o práci.

Dokument dále konstatuje, že využívání technologií s nulovým či nízkým výskytem uhlíku může usnadnit transformaci k udržitelné ekonomice, avšak ambice investovat do nich zůstává v České republice nízká. Je to pravda zejména pro silniční dopravu, kde pokrok směrem k vozidlům s nulovými emisemi je spíše malý. Nicméně, podpůrné schéma pro výstavbu veřejně přístupných nabíjecích a čerpacích stanic pro vozidla založená na alternativních palivech existuje již od roku 2017.

Dostupné národní zdroje financování neprioritizují dostatečně investice zaměřené na udržitelnost (tedy takové, které minimalizují důsledky klimatické změny nebo destrukci životního prostředí), ani nepenalizují projekty, které používají pevná fosilní paliva.

Česká republika je rovněž pod průměrem EU ohledně eko-inovací. Aktivity vztažené k výzkumu a vývoji v oblasti energetiky jsou velmi nízké a představují pouze 0,1% HDP (což je méně, než například v roce 2011, kdy tento podíl činil 0,3% HDP). Navíc, z asi 21 mil. EUR tohoto typu investic uskutečněných v roce 2016, zhruba polovina šla na aktivity vztažené k jaderným či fosilním palivům.

Úspěšná transformace směrem k udržitelné ekonomice bude též záviset na využití nových digitálních technologií a aplikací. Rozvoj a aplikace sítí 5G, procesů umělé inteligence nebo nízkoenergeticky náročných procesorů může usnadnit efektivnější využívání energie a zdrojů napříč sektory. V současnosti nicméně je v České republice nedostatek iniciativ k rozšíření zdrojové a energetické účinnosti informačního a komunikačního sektoru, když autority dávají přednost dalším aspektům digitální agendy, jako například rozvoji digitální infrastruktury, digitálním veřejným službám nebo kybernetické bezpečnosti. Nárůst udržitelnosti by též mohl přijít ze strategie cloud-computingu, jež je nyní připravovaná.

Několik dalších politik může usnadnit transformaci k udržitelnější ekonomice; nejsou však významněji v České republice využívány. Je zde prostor pro zpřísnění environmentálních kritérií v případě zdanění vozidel (je tím míněn jak jejich nákup, tak též provoz) směrem k podpoře používání čistších vozidel. Dále některé daňové výjimky a úlevy omezují pobídky k energetické úspoře nebo k přesunu k čistším palivům. Iniciativy směrem k zeleným veřejným zakázkám a zelenému rozpočtování jsou také ještě relativně omezené. Spravedlivé oceňování uhlíku a odstraňování negativních externalit spojených s uhlíkem by rovněž napomohlo lépe uchopit výzvu klimatické změny a znečišťování ovzduší nákladově efektivněji, a současně by napomohlo zlepšit energetickou dostupnost. Jako dodatečný zdroj příjmu v případě environmentální bilance může Česká republika zvážit nákladově efektivní transfer emisních alokací na další členské státy. Země též zaostává v zajištění strategie cirkulární ekonomiky, která by mohla napomoci transformaci.

Zvýšení energetické účinnosti může být příležitost pro zvýšení konkurenceschopnosti. Česká republika dosáhla pouze 68 % odhadovaných kumulovaných energetických úspor v období 2014 – 2017, daleko od závazků úspor energie plynoucí ze směrnice o energetické účinnosti. Zlepšující se výkonnost v této oblasti může přinést snižování energetických nákladů pro domácnosti i podnikatelský sektor, a též rozvíjet čistší odvětví a napomoci ekonomice posunout se výše v hodnotových produkčních řetězcích směrem k aktivitám s vyšší přidanou hodnotou.

Autority implementují schéma pro nahrazování zastaralých a neadekvátních zdrojů lokálního vytápění v domácnostech, s podporou fondů EU. Do roku 2019 bylo 80 000 topných těles nahrazených, z celkového zamýšleného počtu 100 000, který by měl být dosažen do konce roku 2020.

Nicméně, implementace politik energetické efektivnosti zůstává rozdělena mezi několik autorit. Je zde též nízká informovanost a obeznámenost ohledně širších přínosů energetické účinnosti, provázaná nedostatkem motivace získat dostupné financování, kvůli velkému zpoždění při výplatách podpory a administrativním překážkám.

V České republice je též příležitost pro zvýšení investic do systémů inteligentní výstavby budov (stavebnictví). Vhodné metody pro investování do budov, v souladu s iniciativou EU Inteligentní finance pro inteligentní budovy, by mohly být spatřovány jako příležitost. Indikativní milníky dlouhodobé renovační strategie však dosud nebyly jasně definovány. Milníky pro renovaci objemu rezidenčních a nerezidenčních budov do vysoce energeticky účinné a dekarbonizované množiny budov do roku 2050 potřebují být dále specifikovány a definovány. Jasně definované milníky by umožnily České republice odhadnout širší přínosy, které energeticky efektivní renovace mohou přinést.

Klimatický zákon EU a odpočet úkolů

Evropská komise zveřejnila svůj první návrh na evropský klimatický zákon. Jeho prostřednictvím má v úmyslu legislativně vymezit a uchopit cíle Evropské zelené dohody. V nejobecnějším vyjádření to znamená dosažení čistých (net) nulových emisí skleníkových plynů pro země EU jako celek, zejména cestou snížení emisí, investic do zelených technologií a ochrany životního prostředí.

Zákon se zaměřuje na zajištění toho, aby všechny politiky EU přispívaly k tomuto cíli a aby všechny sektory ekonomiky a společnosti v tomto sehrály přínosnou úlohu. K tomu závazku mají být připojeny též opatření na národní úrovni jednotlivých členských států. Pokrok bude přezkoumáván každých pět let, v souladu s globální procedurou nastavenou Pařížskou dohodou.

Klimatický zákon též oslovuje nutné kroky pro dosažení klimatického cíle v roce 2050:

  • v závislosti na komplexním, uceleném ocenění a vyhodnocení dopadů navrhne Evropská komise nový cíl EU pro rok 2030 v oblasti emisí skleníkových plynů a jejich redukce; tato část zákona bude novelizována, až bude uskutečněna analýza dopadů;
  • do června 2021 Evropská komise přehodnotí a tam, kde to bude nutné, reviduje všechny relevantní politické nástroje k zajištění dodatečné redukce emisí do roku 2030;
  • Evropská komise navrhne přijetí celounijní trajektorie 2030 – 2050 pro snížení emisí skleníkových plynů, aby bylo možné změřit pokrok a zajistit předvídatelnost pro veřejné autority, podnikatele i obyvatelstvo;
  • do září 2023 a každých dalších pět let vyhodnotí Evropská komise konzistentnost opatření EU a členských států s cílem klimatické neutrality a trajektorie 2030 – 2050;
  • Evropská komise bude pověřena vydávat doporučení členským státům, jejichž akce v tomto kontextu nejsou konzistentní s cílem klimatické neutrality; členské státy budou zavázány brát v úvahu tato doporučení nebo vysvětlit jejich postoj a postup v případě, že v naplňování a respektování doporučení selhávají;
  • členské státy budou též žádány rozvinout a implementovat strategie k posílení připravenosti a omezení rizika a ohrožení plynoucí z dopadů klimatické změny.

Odpočet úkolů zelené dohody a klimatického zákona

Již učiněno:

  • Zveřejnění Evropské zelené dohody (prosinec 2019);
  • přijetí Investičního plánu pro udržitelnou Evropu (SEIP; leden 2020);
  • návrh Mechanismu spravedlivé transformace (JTM), tak aby nikdo nebyl opomenut, a revize nařízení o kohezní politice (leden 2020);
  • návrh prvního klimatického zákona EU pro klimaticky neutrální EU do roku 2050 (březen 2020);

Bude učiněno bezprostředně:

  • přijetí Evropské průmyslové strategie na podporu čisté a konkurenceschopné budoucnosti pro evropské korporace a pracovníky (březen 2020);
  • schválení Akčního plánu pro cirkulární ekonomiku, posilujícího opravy, opětovné používání a recyklaci průmyslových spotřebních předmětů i výrobních zařízení (březen 2020);
  • představení Strategie z farmy na vidličku (farm to fork), činící potravinové systémy udržitelnější (březen 2020);
  • představení Strategie biodiverzity k ochraně křehkých přírodních zdrojů (březen 2020);

Bude učiněno v dalším průběhu:

  • plán vyhodnocení dopadů pro zvýšení klimatického cíle EU do roku 2030 (léto 2020);
  • revize relevantní legislativy pro zajištění nového cíle pro rok 2030 (červen 2021);
  • návrh revize směrnice o zdanění energetiky (červen 2021);
  • návrh mechanismu pro přeshraniční uhlíkové přizpůsobení pro vybrané sektory (2021);
  • nová strategie EU pro přizpůsobení se klimatickým změnám (2020/ 2021);
  • strategie pro integraci inteligentních sektorů (2020);
  • iniciativa Renovační vlna pro stavební sektor (2020);
  • evaluace a revize nařízení o Transevropských sítích v energetice (2020);
  • strategie o využití offshore větrné energie (2020);
  • iniciativa vůdčích trhů pro klimaticky neutrální a cirkulární výrobky v energeticky intenzivních průmyslových sektorech (2020);
  • návrh na podporu procesů pro výrobu oceli s nulovými uhlíkovými emisemi (2020);
  • legislativa k bateriím (říjen 2020);
  • návrh legislativy k reformě nakládáním s odpadem (2020);
  • strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu (2020);
  • financování pro veřejná místa nabíjecích a tankovacích stanic (2020);
  • ocenění legislativních možností podpory výroby a nabídky udržitelných alternativních paliv a pohonných hmot (2020);
  • revidovaný návrh směrnice o kombinované dopravě (2021);
  • revize směrnice o infrastruktuře pro alternativní paliva a pohonné hmoty a revize nařízení o Transevropských dopravních sítích (2021);
  • iniciativy ke zvýšení a lepšímu řízení kapacity železničních a vnitrozemských vodních cest (2021);
  • návrh pro přísnější standardy emisí znečišťujících ovzduší vozidly se spalovacím motorem (2021);
  • opatření k redukci používání a rizika chemických pesticidů a používání umělých hnojiv a antibiotik (2021);
  • opatření zaměřená na hlavní oblasti ztráty biodiverzity (2021);
  • nová strategie EU pro lesy (2020);
  • opatření pro rozvoj hodnotových řetězců, jež nejsou založena na odlesňování (2020);
  • udržitelná strategie pro chemikálie (léto 2020);
  • akční plán nulového znečištění pro vodu, ovzduší a půdu (2021);
  • revize opatření zaměřená na znečištění pocházející z velkých průmyslových instalací (2021);
  • revidovaná strategie pro udržitelné finance (podzim 2020);
  • revize směrnice o nefinančním reportingu (2020);
  • revize vyhlášek a vodítek o veřejné podpoře vztahující se k životnímu prostředí a energetice (2021);
  • zelená agenda pro Západní Balkán (2020);
  • zahájení Evropského klimatického paktu (2020);
  • návrh 8. akčního programu pro životní prostředí (2020).

Vývoj vyjednávání budoucího Víceletého finančního rámce

Ve druhé polovině února se konal mimořádný summit Evropské rady, zaměřený výlučně na téma dohody o konečné podobě Víceletého finančního rámce EU na období 2021 – 2027. Urgentnost tohoto úkolu je tím větší, že této dohody již mělo být dávno dosaženo, když počínaje rokem 2021 by již měla být v plné funkčnosti a připravenosti další řada na tuto dohodu navazujících nařízení, programů a prováděcích vyhlášek tak, aby finanční prostředky rozpočtované pro budoucí období co nejdříve přitekly ke svým příjemcům.

Alarm v této záležitosti, spuštěný novým předsedou Evropské rady, bývalým belgickým premiérem Charlesem Michelem, však ke kýženému výsledku nevedl. Summit skončil nedohodou a její příčinou je odraz ještě hlubšího rozporu mezi osazenstvem EU, než jen o omezený objem společných finančních zdrojů, které jsou k dispozici. Šance na reparát se nabízí v samém závěru března, tehdy se však bude jednat o řádné zasedání Evropské rady, kdy na programu budou i jiná témata; lze si představit, že v aktuální situaci s koronavirem nebude politická nálada zabývat se tím, aby hlavní kapitoly i částky evropského rozpočtového rámce byly výhodné pro většinu členských států.

Summit ztělesňoval souboj tří táborů (přibližně 15 přátel koheze, čtyř velmi bohatých malých zemí a čtyř velkých členských států, pro které má kohezní politika stále nemalý význam, ale současně chtějí ony omezené zdroje využívat jinak než dosud) a skončil patem.

Nepřinesl totiž společnou a pro všechny zúčastněné akceptovatelnou odpověď na tři zásadní otázky: kolik, na co, a jak. Požadavek tábora velmi bohatých malých (Švédsko, Dánsko, Nizozemsko a Rakousko), aby budoucí rozpočet nepřesáhl 1 % unijního HDP, je zcela mimo zájem tábora přátel koheze, ale taktéž mimo původní komisní návrh, o postoji Evropského parlamentu, který bude celý rámec spolu schvalovat, ani nemluvě. Přátelé koheze zase nabízejí extrémní požadavek v tom, jakou roli má kohezní politika v budoucím rozpočtu hrát, a nejsou ochotni ustupovat (tuto notu ztělesňuje především Polsko a Česká republika).

Součástí dosud nezodpovězené otázky na co je též obsahové zaměření – má to být dopravní infrastruktura, zelená společnost, super inovační koncepty, bezpečnost, či sociální témata. S jedním procentem HDP se zázraky dělat nedají.

Ve stínu těchto nosných otázek zůstala na rozpočtovém summitu ještě třetí: jak. Mají to být dominantní dotace, anebo si má Evropa ku svému vlastnímu dlouhodobému prospěchu osvojit modernější způsob alokace prostředků na projekty veřejného zájmu?

Dosavadní způsob vyjednávání byl velmi neefektivní a nyní již opět začíná tikat čas. Onu naději, že se snad mohou rýsovat zárodky konečné dohody přineslo páteční summitové odpoledne, kdy byl předložen návrh, který by mohl otupit dosud vyostřené názory všech tří bojujících táborů. Ten byl založen na návrhu zvýšit prostředky na kohezní politiku (po předchozí redukci) o 4,8 mld. EUR pro celou EU i posílit princip flexibility v duchu, jak jej vnímají a slyší na něj státy V-4. Současně předpokládá též určité, ale akceptovatelné ústupky bohatým státům, včetně Německa. Tehdy ještě požadovanou podporu nezískal a summit skončil bez hmatatelného výsledku. Věřme, že se na tento návrh podaří navázat příště a k dohodě dospět. Agónie nedohody totiž neprospívá v EU vůbec nikomu.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 198, březen 2020

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem