Splníme Vám víc než jen 3 přání

Zdanění korporací v EU: oživený začátek dlouhého výletu

Podmínky korporátního zdanění zůstávají dosud v EU ve zcela výlučné pravomoci členských států; i proto jsou daňová pravidla pro společnosti (a to zdaleka nemluvíme pouze o  rozdílných daňových sazbách) mezi jednotlivými členskými státy tak propastně rozdílné. A to navzdory již notně vousaté snaze, datované počínaje konce 60. let, sblížit a harmonizovat daňové prostředí v EU. V případě DPH a spotřební daně se to do značné míry povedlo; u korporátních daní dosud ani trošku.

Aktivita s tím něco udělat přitom nechybí. Již v první dekádě nového milénia se objevil termín společného konsolidovaného základu daně z příjmu korporací. Tehdejším spouštěčem této iniciativy byla snaha zabránit procesu, který je nazýván daňovou soutěží a který není ve všech státech EU nahlížen právě pozitivně jako přínos. Začalo to již velmi atraktivní daňovou sazbou v Irsku, jež se stala trnem v oku německých i  francouzských podnikatelů, politiků i správců daní. Tato averze ze strany většiny zemí kontinentální západní Evropy se ještě vyostřila poté, co peloton zemí střední, východní a  jihovýchodní Evropy vstoupil do EU se svými výrazně nižšími daňovými sazbami, jež vedly k realokaci řady průmyslových kapacit z nákladného a daňově neatraktivního Západu právě do těchto výrazně levnějších a daňově atraktivních zemí.

Zajímavé je, že v oficiálních dokumentech EU přitom není o sbližování daňových sazeb ani slovo (to se objevuje v doprovodné diskusi, jež však získává na autoritě a budí pozornost). Oficiální dokumenty, jež dláždí cestu sbližování parametrů korporátního zdanění v EU, používají výlučně termín společného konsolidovaného daňového základu a hovoří o potřebě stanovit pro něj společnou metodiku a zajistit tak jeho jednotné vnímání a porozumění. Tato aktivita by sblížení podmínek na Jednotném trhu prospěla (na rozdíl od brzkého sbližování daňových sazeb, které by nemělo být v představitelném časovém horizontu kvůli rozdílné úrovni ekonomické vyspělosti v rámci EU vůbec realizováno).

K tomuto důvodu v posledních letech přibyl další, který možná dnes je pociťován nejintenzivněji – vytvořit účinný systém pro zamezení daňovým únikům, k němuž v nynějším netransparentním prostředí ve velkém dochází. A čím více je tvorba HDP virtualizována, tím větší prostor pro daňovou optimalizaci, která již přesahuje rámec tolerance, je vytvářen. Doprovodný materiál k této agendě demonstruje několik modelových typů praxe, kde v rámci nadnárodních korporací či spřízněných firem dochází k deklaraci příjmů v jiném členském státu než v tom, kde byla tvorba přidané hodnoty vedoucí k  vytvoření tohoto příjmu uskutečněna. Tato praxe v posledních letech prudce narůstá a existuje důvodné podezření, že firmy, zvláště z určitých odvětví, daní v nejvýhodněji zraňujícím členském státu až 90% příjmu, kde přidaná hodnota spojená s jeho vytvořením byla vynaložena v jiných členských státech.

Jako již téměř u všeho, a zvláště takto zásadního, razantního a pečlivě sledovaného, i sbližování parametrů korporátního zdanění dochází ke skloubení významně potřebných kroků, s těmi zcela zbytnými a dokonce též kontraproduktivními.

Zamezení cest k arbitrárnímu nalézání vhodného daňového přístavu bez ohledu na místo tvorby přidané hodnoty jistě patří k těm žádoucím, stejně jako společné a jednotné vnímání a aplikace toho, co se skrývá pod pojmem společný daňový základ. Pokud však bude Evropa vykazovat tak propastné rozdíly v ekonomické výkonnosti, téma sblížení či úplného sloučení daňových sazeb pro příjmy korporací by měla odsunout na dobu, kdy se tyto rozdíly zásadně sblíží.

Společné daňové sazby pro příjmy korporací se tedy v nejbližších dekádách nedočkáme; nalezení konsensu na úrovni Rady je v tuto dobu zcela mimo realitu. Složité bude i to, jakým způsobem metodicky sjednotit daňový základ či jaká forma daňové optimalizace, jež překračuje rámec, kdy je tiše tolerováno, že jeden národní daňový systém čelí škodě v případě netriviálního daňového výpadku a druhý se naopak těší z daňových příjmů, které mu ekonomicky nenáleží. V průběhu března má Evropský parlament přijmout v naznačeném duchu sdělení, jež by vSpolečné daňové sazby pro příjmy korporací se tedy v  nejbližších dekádách nedočkáme; nalezení konsensu na úrovni Rady je v tuto dobu zcela mimo realitu. Složité bude i to, jakým způsobem metodicky sjednotit daňový základ či jaká forma daňové optimalizace, jež překračuje rámec, kdy je tiše tolerováno, že jeden národní daňový systém čelí škodě v  případě netriviálního daňového výpadku a druhý se naopak těší z daňových příjmů, které mu ekonomicky nenáleží. V průběhu března má Evropský parlament přijmout v naznačeném duchu sdělení, jež by v případě akceptace národními státy mohlo vést k zadání, že Evropská komise připraví legislativní návrh směrnice. S ohledem na závažnost a  citlivost tématu se lze domnívat, že po zbytek funkčního období nynější Komise i  Parlamentu rozhodnutí v této věci nepadne, neboli že nejbližší moment, kdy se tyto úvahy mohou stát reálnou praktickou zkušeností, časově spadají do příští dekády.případě akceptace národními státy mohlo vést k zadání, že Evropská komise připraví legislativní návrh směrnice. S ohledem na závažnost a  citlivost tématu se lze domnívat, že po zbytek funkčního období nynější Komise i Parlamentu rozhodnutí v této věci nepadne, neboli že nejbližší moment, kdy se tyto úvahy mohou stát reálnou praktickou zkušeností, časově spadají do příští dekády.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 174, březen 2018

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem