Splníme Vám víc než jen 3 přání

VYJEDNÁVÁNÍ O KOHEZNÍ POLITICE ZAČÍNÁ: DÍL ČTVRTÝ

Tato podoba s největší pravděpodobností nás naposledy zastihne v pozici kohezní země, byť právě nedávno zveřejněná čísla Eurostatu o aktuálních hodnotách ukazatele HDP na obyvatele za rok 2017 jasně ukazují, že Česká republika má již nyní blíže ke skupině středně-příjmových evropských ekonomik než k těm jednoznačně chudým.

Této „poslední příležitosti“ bychom měli být schopni náležitě využít. Nejen z pouhého důvodu, že příští pokus s takovou finančně velkorysou alokací se nás již skoro jistě týkat nebude, nýbrž i proto, že za oněch 15 let v EU bychom se měli alespoň částečně posunout kupředu i kvalitativně a mentálně do té míry, že určité oblasti podpory bychom měli z pouhé „stavovské cti“ přenechat jiným, potřebnějším, a na kohezní prostředky nehledět jako na kořist, kterou je dobré dostat bez ohledu na to, zda ji stále ještě potřebujeme.

I když, ani to není zcela pravda. Lépe řečeno, je to pravda pouze pro některé regiony České republiky. Jak rovněž zmíněná data odhalila, z pohledu České republiky pozorujeme zajímavý, ale ne zcela příznivý fenomén – nůžky mezi úrovní vyspělosti našich regionů se povážlivě rozevírají. A platí to, jak co se tempa konvergenčního přizpůsobování týče, tak i vývoje regionálních hodnot ukazatele HDP na obyvatele.

Od roku 2007 se průměru EU nejvíce přiblížily moravské regiony – nejvíce region soudržnosti NUTS2 Jihovýchod (nárůst o 8,2 bodu směrem k hodnotě unijního průměru), těsně před Střední Moravou (+8,0 bodu), následované Moravskoslezskem (+6,8 bodu). Jediným regionem v České republice, jež ve sledovaném období divergoval, tedy se naopak od průměru EU vzdaloval, byl Severozápad (-1,2 bodu).

Region Severozápad je současně jednoznačně nejchudším regionem České republiky s hodnotou 63 % průměru EU ukazatele HDP na obyvatele (snoubí se tedy v něm nezáviděníhodná kombinace, kdy nejchudší region neodstraňuje, nýbrž prohlubuje svůj handicap). Všechny ostatní regiony České republiky se pohybují výrazně nad 70 % unijního průměru; v případě tří dalších pak regiony Jihovýchod a Střední Čechy nad 80 % a Praha s hodnotou 187 % se zcela vymyká všem ostatním tuzemským regionům i hodnotě národního průměru, když tato pozice ji řadí na 7. příčku v celé EU. Nevyvážený regionální rozvoj s významnými rozdíly mezi regiony může představovat druh strukturální poruchy, jež může v delším období limitovat růstové možnosti české ekonomky.

Toto vše by se mělo promítnout do konečné, koncentrované podoby prioritních oblastí České republiky pro kohezní politiku, v nichž by mělo být zjevné a patrné dosažení souladu mezi rámcem pravidel platným v podobě nařízení pro každý členský stát, se specifickými národními potřebami.

Na co se tedy v nynější fázi připravit?

  • Za prvé na silnou tematickou koncentraci. 75 % alokace prostředků kohezní politiky v zemi s typologií České republiky by mělo být zaměřeno na první dva z pěti politických cílů kohezní politiky, tedy, stručně řečeno, smart a green. Přestože oficiální hlasy u nás hovoří o příliš robustním předurčení finanční alokace pro tento účel, lze se objektivně domnívat, že právě toto představuje pro Českou republiku oblast nanejvýš potřebnou a perspektivní, jejichž prostřednictvím lze snáze učinit kvalitativní upgrade tuzemského zpracovatelského průmyslu, zvláště pak segmentu malých a středních podniků s reálnou šancí stát se korporacemi velkými a aktivními a úspěšnými též v zahraniční konkurenci. V této oblasti tak lze očekávat realizaci projektů posilujících kapacity v oblasti výzkumu a inovací, včetně zavádění moderních technologií, rovnoměrné využívání přínosů digitalizace jednotlivými společenskými aktéry, zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků z pohledu šíření a zavádění moderních technologií, rozvoj dovedností pro inteligentní specializaci průmyslovou transformaci a podnikání, podporu investic zaměřených na nízkouhlíkové a ekologičtější výroby energie, vyšší energetickou účinnost a obnovitelné zdroje energie, respektování klimatických cílů v ekonomické i společenské aktivitě, posílení oběhového hospodářství a biologické rozmanitosti. Dosud dominantní oblast podpory v našich podmínkách - doprava - jíž nová unijní pravidla raději říkají mobilita (a není to úřednický rozmar, nýbrž opět kvalitativní obsahová proměna), se bude muset uskromnit či nalézt další možnosti v jiných kapsách Rozpočtu EU.
  • Za druhé na fakt, že by už konečně i u nás měly být významněji využívány návratné finanční nástroje. Vzhledem k tomu, že velkorysá alokace kohezní politiky je opravdu již patrně naposled, zajisté se vyplatí tyto zdroje lépe a dlouhodobě využít v porovnání s jednorázovým využitím dotace.
  • Za třetí, sada návrhů nařízení spojená s budoucím Víceletým finančním rámcem naznačuje bezpočet možností synergií mezi jeho jednotlivými kapitolami. Pokud nechceme, aby naše výrazně kladná čistá pozice významně klesla, nezbývá nám než na programy kohezní politiky v maximální umožněné míře naroubovat ty části centrálně řízených programů, jež k nim logicky a obsahově „pasují“.
  • A za čtvrté, vláda již schválila budoucí programovou architekturu pro kohezní politiku v České republice. Oproti nynějšku nepředstavuje prakticky žádnou zásadní změnu, co se názvů Operačních programů týče. Věřme, že potřebná změna se projeví v jejich obsahu.

Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 186, březen 2019

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem