Splníme Vám víc než jen 3 přání

VOLBY DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU A JEJICH PREMIÉRY

Nadcházející volby do Evropského parlamentu mají z řady důvodů výrazně jiný význam a taktéž obsah, než měly ty předchozí. Letos je to právě 40 let, kdy občané ES a poté EU mohou volit své zástupce do Evropského parlamentu přímo; českým občanům se této možnosti dostává 15 let a své zástupce v EU si mohou vybrat počtvrté. Pro občany ze zakládajících států i pro ty ze zemí, které v EU nejsou ani 20 let však letošní volby přinesou řadu nových věcí.

Jiný význam i obsah letošních voleb je dán jak tím, že poprvé v šedesátileté historii evropského integračního procesu se nacházíme v jeho sestupné vývojové fázi, kdy řada států (včetně toho našeho) čelí očividným odstředivým trendům. Tato nálada se na obsahu voleb nemůže nepromítnout. Současně pak dopad ekonomických a finančních krizí na přelomu dekád i následná krize migrační a bezpečnostní již též učinily své, a přístup k novým obyvatelům EU i k opatřením, jak citlivě skloubit inkluzivní, preventivní i otevřeně sankční a represivní složky tohoto problému, se staly tématem, které může letošní evropské volby rozhodovat. Paradoxně se zde objevuje nepřímá úměra: čím méně je členský stát tímto fenoménem ovlivněn a zasažen, tím hysteričtěji a vyhraněněji (nechci použít slova nenávistněji) se k němu staví.

Za uplynulých pět let od minulých evropských voleb se mohutně rozvinul i technologický pokrok a s ním i praxe a využitelnost sociálních sítí, jež pokrývá a ovlivňuje stále větší podíl populace. Vedle rozšíření možností se poučit a obohatit o nové relevantní informace a na jejich základě se objektivně a racionálně rozhodnout, se prostor otevírá též pro demagogii, nepravdu, otevřenou lež a snahu zneužít voleb k nekalým účelům. To vše může do volebního soukolí přivábit osoby, jejichž smyslem je narušit či zcela rozbít evropský integrační proces, a to navzdory tomu, že jejich „argumenty“ nejsou autentické, vyvážené a především objektivní.

Není pochyb o tom, že jednorázový dopad na tyto volby má též brexit a zejména způsob, jakým je uskutečňován. Lze si velmi snadno představit, že v řadě členských států se může nálada ubírat ve směru, že když toto vše prochází Britům, proč se o něco podobného nepokusit též u nich doma. A konec konců, bude-li to korektně servírováno, nelze tomu při respektování pravidel demokracie ani cokoliv namítat. To nejhorší by bylo malování si růžových brýlí o tom, že evropská integrace je bezchybná; současně však každý, zejména radikální kritik a odpůrce by měl přednést alternativní scénář, který bude prospěšnější a přínosnější, než je její stávající podoba.

Evropské volby by současně neměly přijít o to, co by jev mělo odlišovat od voleb národních – tedy o evropská témata, která představují onen tmel a důvod, proč EU vlastně existuje a státy, které ji tvoří, drží pospolu. Jistě optimální by bylo, kdyby obsahovým předmětem evropských voleb byla výlučně či převážně témata typu společného rozpočtu, společné měnové politiky, koordinace hospodářské politiky, zlepšení fungování jednotného trhu, rozvoje transevropských sítí v dopravě, energetice a informačních technologiích, společné obrany evropských hranic a postoje ke třetím státům a jejich občanům apod.

Každý volič by měl vyžadovat, aby právě tato a podobná témata v nabídce politických subjektů aspirujících obsadit Evropský parlament, zřetelně identifikoval. Protože politické subjekty, které svou kampaň na těchto tématech založí, deklarují, že to myslí s EU vážně. Pokud politické subjekty i do těchto voleb vstoupí s ryze národními, regionálními či lokálními tématy či budou usilovat o praní domácího špinavého politického prádla na evropském kolbišti i v rámci této soutěže, bude to svědčit o tom, že EU na tom z hlediska perspektivy a zajišťování své přidané hodnoty není nejlépe.

Závěrem lze pak dodat, že mezi trojlístkem hlavních institucí EU – Radou EU, Evropskou komisí a Evropským parlamentem – je Evropský parlament, přes veškeré zvýšení jeho reálné politické váhy i všeobecného povědomí o něm, stále jednoznačnou trojkou. Osud EU tak zdaleka není pouze v jeho rukou. Klíčové směřování EU zůstává nadále dominantně v rukou Rady EU, jež nastavuje směr plavidla i způsob jeho plavby. Přes veškerý vývoj jejího průběhu se zdá, že směr zůstává správný a způsob plavby nadějný.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 188, květen 2019

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem