Splníme Vám víc než jen 3 přání

Velké očekávané výzvy pro Rozpočet EU

Velmi podivný měsíc březen 2017, s výročím podepsání Římských smluv a současně spuštěním procesu brexitu během několika málo dní, přinesl zvláštní spojení ohlédnutí se za minulostí a budoucího směřování.

Tato lehce schizofrenní směsice se začíná velmi plasticky projevovat též v nahlížení na to, jak by měl vypadat Rozpočet EU pro budoucí integrační směřování. Na tomto hřišti lze v příštích přibližně dvou letech očekávat dosti překotný vývoj, který by mohl podstatně změnit nynější podobu Rozpočtu EU.

První projev proměny můžeme pociťovat již nyní, kdy je stále více akcentován důraz na to, aby Rozpočet EU přinášel nějaké prokazatelné výsledky a byl orientován výkonnostně (na rozdíl od předchozí praxe, která se ráda uspokojila s dodržováním formálních pravidel při alokování jeho zdrojů).

Lze předvídat, že řada nových prvků, které byly do rozpočtové praxe EU vtěleny společně s obdobím 2014 – 2020, budou nadále prohlubovány (ať již se jedná o potřebu tematicky koncentrovat stanovené priority, o posílení synergií v podobě integrovaných projektů, naplňování kondicionalit či využívání finančních nástrojů ve větší míře, než tomu bylo v minulosti).

Výše zmíněná snaha o větší důraz na výsledky a výkonnost aktivit podpořených z Rozpočtu EU je symbolizována úsilím již bývalé místopředsedkyně Evropské komise Kristaliny Georgievy pod označením (BFOR; Budget focused on results), jež vedle nových principů a prvků spoléhá na výrazné zlepšení ještě dvou zásadních oblastí – na dosažení obsahového i procedurálního zjednodušení (když nynější rozpočtová praxe EU se utápí v neprůhledných bažinách složitosti a komplikovanosti) a posílení praktického výkonu vztahů mezi institucemi EU a členskými státy (76 % prostředků Rozpočtu EU je vynakládáno na bázi tzv. sdíleného amnagementu, když zásadní roli v „dopravení“ příslušné finanční částky konečnému příjemci sehrávají instituce na úrovni členských států).

A to můžeme vlastně všechny tyto prvky považovat za svým způsobem parametrické změny stávajícího systému, byť spojené s výrazným posílením jeho funkčnosti.

Po diskusi, jež zřejmě na politické úrovni EU započne letos v červnu u příležitosti chystaného kohezního fóra, je připraven daleko silnější arzenál, který by podobu Rozpočtu EU změnil i ze systémového pohledu.

Velmi silně diskutovaným prvkem je například princip evropské přidané hodnoty, kdy by Rozpočet EU měl nadále podporovat především ty projekty, které vedle zřetelného přínosu na úrovni členského státu vykáží i netriviální dopad na EU jako celek. Tím by mělo dojít zastavení rozšířené praxe, kdy Rozpočet EU pomáhal aktivitám spojeným výlučně s domácími záležitostmi členských států.

Další zásadní systémovou změnou je posílená flexibilita; její potřeba je zdůrazňována především v souvislosti s tím, jak se v průběhu střednědobého finančního rámce pozvolna odchylují na počátku přijaté priority od momentálních potřeb (což například odhalila velmi omezená schopnost reagovat na projevy ekonomické, ale i migrační a bezpečnostní krize).

Projevy flexibility mohou být různé – počínaje vytvořením odpovídající rozpočtové rezervy, přes možnost pružněji přesouvat zdroje mezi hlavními kapitolami, až po posílení příjmové strany Rozpočtu EU v podobě zavedení nové daně (EU Tax); pro tento účel je dlouhodobě zvažována například daň z finančních transakcí, či nějaká forma klimatické daně. Předmětem úvah je též posílení váhy vlastních zdrojů EU na úkor příspěvků členských států.

Třetí zásadní změna je uvažována v souvislosti s dalším posílením návratného financování. Toto posílení je spojené s inspirací Evropským fondem pro strategické investice (EFSI), který ztělesňuje další vývoj zavádění tržních prvků při využívání prostředků Rozpočtu EU (kde by se ve větší míře posilovala jeho role coby záručního zdroje).

Z pohledu například České republiky je vhodné věnovat velkou pozornost vývoji diskuse na téma fiskální kapacity euro-zóny, jež se může transformovat ve snahu vytvoření autonomního rozpočtu euro-zóny. Bez toho, že se nenastaví určitý vztah mezi případným budoucím rozpočtem euro-zóny a stávajícím Rozpočtem EU (zvláště po odchodu Británie z Unie), došlo by fakticky ke konci kohezní politiky v České republice. Je nepravděpodobné, že k tomuto řešení dojde brzy a v takto radikální podobě, leč zvláště vůči tomuto z uvažovaných konceptů musíme být dvakrát obezřetní.

Parametr brexitu konečně též ovlivní vztah vůči Rozpočtu EU z řady pohledů. Prvním je zmínka, aby z praktických důvodů začala nová finanční perspektiva „den po brexitu“. Za druhé, po Británii určitě bude v Rozpočtu EU mezera, kterou buď musejí vyplnit zbývající státy, anebo se o to sníží výdaje.

Pro nás jako nejrozvinutější kohezní zemi navíc nastane reálný dopad scénáře phasing-out (umělého statistického zbohatnutí díky změně počtu členů EU), jež bude též doprovázen přirozeným konvergenčním procesem phasing-in. Velmi pečlivé nakládání s těmito procedurami se stanou zásadní pro vyjednavače naší pozice v rámci budoucího Rozpočtu EU a v jeho rámci pak kohezní politiky.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 163, duben 2017

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem