Splníme Vám víc než jen 3 přání

Time-out

Smyslem Bílé knihy i diskusních dokumentů bylo především rozdmýchat diskusi a vskutku zodpovědně se zamyslet nad tím, jakou čeká EU budoucnost a co má učinit, aby tato budoucnost byla růžovější a především byla vnímána růžověji, než tomu bylo v uplynulých téměř již 10 letech.

Do té doby se vyvíjelo vše jaksi automaticky a samozřejmě směrem k jedinému předurčenému „dopředu“. Na vnitřním trhu se pozvolna odstraňovala jedna bariéra za druhou, až bylo těžké identifikovat existenci národních hranic, a spousta věcí, které toto uvolňování přinášelo, začala být vnímána zcela přirozeně, jako by tu existovala odnepaměti.

V další fázi k tomu přibyla snaha dále se utužit prostřednictvím společné měny a celého rejstříku společných a velmi koordinovaných politik. Nastalo bezprecedentní rozšíření členské základny a posílení politického systému integračního uspořádání; přestože se stále nepodařilo vytvořit pro EU onu „jedinou adresu“, značka EU začala symbolizovat něco úspěšného a hodného pozornosti a úcty.

A přišlo pár krizových otřesů ekonomického i globálně-společenského charakteru a všechno je jinak. Na možnosti, které nabízí Jednotný vnitřní trh, se buď zapomíná, anebo jsou dokonce furiantsky vysmívány či označovány za zbytné. Vzniká iluze, že mnohé členské státy by byly schopny si svoji správu dělat lépe bez Unie. Jak čerstvá zkušenost ze sotva započatého britského odcházení již stačila naznačit, nejlépe si hodnoty a přednosti EU uvědomíte v čase, kdy ji opouštíte. Ale to již obvykle bývá pozdě a není místa pro návrat.

Dokonce až do té míry, že ještě před pěti lety spíše imaginární možnost (prakticky umožněná od konce roku 2009 Lisabonskou smlouvou) považovaná tehdy za ne moc japný žert, se nyní v  podobě brexitu stává realitou. Navíc s rizikem infekce na další státy.

Evropská komise zveřejněním svých dokumentů prostě nemohla reagovat jinak. Teď jde o to, aby po učiněném „a“ následovalo i „b“ – tedy aby se z nabídnutého menu scénářů, případně obohaceného dalšími náměty, podařilo během řekněme jednoho roku vytvořit realistický a ambiciózní projekt, na který by se budoucí Unie mohla spolehnout a opřít se o  něj.

Projekt, z něhož bude na první pohled patrné poučení a  procitnutí z desetiletky, kterou při nejlepší vůli nelze hodnotit jako vydařenou. Projekt, který bude symbiózou pokory (vůči chybám a přehmatům učiněným v minulosti) i ambicí (vůči zdravému integračnímu základu i ozdravnému směru, kterým by se budoucí Unie měla ubrat).

Nejhorší ze všeho by bylo, pokud by existovala snaha přivlastnit si a absolutizovat některý z navržených scénářů bez rozmyslu a v této mimořádně hysterické a rozjitřené době. To by mohla být poslední, likvidační třeskavá směs. Minimálně po zbytek letošního léta by si Unie měla udělit oddechový čas, po jehož uplynutí by mělo dojít k otupení ostří a uhašení jisker, mocných přeměnit se v destruktivní požár.

Těch ran je na těle dnešní EU nepočítaně – jsou mezi jednotlivými státy, mezi jednotlivými unijními institucemi, mezi státy a institucemi a dokonce se začínají vytvářet i uvnitř států, čehož čerstvým příkladem je právě nyní Polsko.

Země, která za posledních 20 let zvládla nejen ekonomickou konvergenci vůči průměru EU jako žádná další a která tudíž může být plným právem hrdá na to, co dokázala, je nyní zcela rozdvojená a paralyzovaná.

Aktéři na jednotlivých stranách se budou v závislosti na jejich zájmech obracet na EU; některé hlasy napovídají, že Poláci v  institucích EU budou silně podporovat výtky a sankce, které budou jednotlivé instituce, především Evropská komise a  Evropský parlament vůči jejich rodné zemi uplatňovat, neb v  tom spatřují jednu z mála cest účinné nápravy.

Přitom neopomenou dodat, že se za to velmi stydí. A instituce EU již nyní ukazují, že nebudou moci zůstat vůči polské situaci lhostejné a netečné. Mnozí budou považovat jejich aktivitu vůči Polsku za přínosnou a žádoucí; jiní pak budou hovořit nejméně o nemístném vměšování.

To je přesně to, co by měl onen oddechový čas zmírnit či nejlépe odstranit; v parném létě se však hlavy ochlazují obtížně. V takovýchto kulisách prostě debata o tom, jaká bude podoba EU v budoucnosti, probíhat nesmí. Bude-li tato vedena v podobně zjitřené atmosféře, nelze si dělat iluze o tom, jak tato diskuse i celá EU dopadne.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 167, srpen 2017

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem