Splníme Vám víc než jen 3 přání

PROHLUBOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÉ A MĚNOVÉ UNIE A ZDRAVÍ BANKOVNÍHO SEKTORU V EU

Červnové zasedání Euroskupiny bylo významnější, než bývá pro tento formát jednání obvyklé. Při jeho příležitosti připravila Evropská komise dokument o pokroku, kterého bylo v euro- zóně dosaženo od zveřejnění Zprávy pěti předsedů v roce 2015.

Za toto období byly realizovány některé významné kroky, díky kterým představuje euro-zóna na konci léta roku 2019 vskutku něco jiného, než před 10 lety, kdy byla zjevně nepřipravena na to, aby bezbolestně čelila krizi.

Od posledního zasedání Euroskupiny v prosinci 2018 došlo k výraznému postupu ohledně budoucího Rozpočtového nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost (BICC; viz rubrika Brusel Inside v minulém čísle Měsíčníku EU aktualit). Letošní léto je ve znamení zatím nedokončené snahy o kompromis při jeho včlenění do Programu na podporu reforem.

Další pokrok vykázaly snahy o přizpůsobení se Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) případným budoucím potřebám, především s ohledem na funkčnost mechanismu jištění (back stop) v podobě úvěrové linky v rámci Jednotného fondu pro řešení krizí (Single Resolution Fund; SRF). Toto jištění bude sloužit jako poslední možnost při podpoře účinnosti Jednotného mechanismu pro řešení krizí bank (Single Resolution Mechanism; SRM) a jeho případné splácení bude prováděno následnými příspěvky od bankovního sektoru. Vzhledem k tomu, že SRF se bude reálně finančně naplňovat postupně a své požadované výše dosáhne až v roce 2024 (čímž je řečeno, že jeho současné reálné finanční možnosti jsou zatím nižší), je velmi důležité pečlivě sledovat, v jakém stavu se evropský bankovní sektor aktuálně nachází.

Odolnost a lepší funkčnost euro-zóny tak úzce souvisí též s aktivitami vedoucími k dokončení Bankovní unie a Unie kapitálových trhů ve směru omezení rizikovosti prostředí v bankovním a šířeji finančním sektoru. Velkou výzvou zde zůstává vyřešení a praktické zavedení Společného systému pojištění vkladů pro euro-zónu. V případě Unie kapitálových trhů, jež je v jistém smyslu považována za nadstavbu Bankovní unie a velmi užitečný krok pro vytvoření skutečné finanční unie v EU, má podpořit integraci kapitálových trhů a pomoci jejich schopnosti odolávat vnějším i vnitřním rizikům, jež mohou ohrožovat stabilitu prostředí EMU.

Zdraví bankovního sektoru

V tomto kontextu zaměříme další a detailnější pozornost tématu zdraví bankovního sektoru. Výše zmíněný hodnotící a bilanční dokument o stavu a perspektivách euro-zóny se též odkazuje na aktuální zprávu Evropské komise o vývoji rizikových úvěrů v EU i analýzu dalších rizikových faktorů, kterým v současnosti čelí bankovní sektor v EU.

Podle této zprávy úroveň rizikových úvěrů v EU nadále klesá směrem k hodnotám před krizí. Podíl úvěrů se selháním v bankách EU se od roku 2014 snížil o více než polovinu. Ve třetím čtvrtletí 2018 tak činil 3,3%, když se meziročně snížil o 1,1 procentního bodu.

Zmiňovaná zpráva má sloužit jako zásadní podklad pro diskusi o dokončení Bankovní unie. I přes zjevné zlepšení dosahují podíly úvěrů se selháním v některých členských státech neudržitelně vysokých hodnot (viz dále) a z pohledu stability finančního systému si stále zasluhují zvýšenou pozornost.

Přijatá opatření, která posílila schopnost bank obstát v krizích, zahrnovala upevnění solventnosti bank, jejich pozic využívajících pákový efekt, a jejich likviditu; došlo k podstatnému zlepšení správy bankovního sektoru a dohledu nad ním.

Průměrný kapitálový poměr Tier 1 v bankách EU činil na konci roku 2018 15,54 %. Silnější kapitálová pozice se projevuje vyšším pákovým poměrem; ten činil na konci roku 2018 5,28 %, což bylo výrazně výše než požadovaná 3 %. Ukazatel krytí likvidity dosáhl na konci roku 2018 vysoké hodnoty 145,61 % (o více než 2 procentní body výše, než o rok dříve).

Ke zlepšování situace s rizikovými úvěry v EU v současné době zejména přispívá vedle oživování evropské ekonomiky implementace bankovního balíčku (z listopadu 2016), kterým je zaváděn pevnější rámec pro regulaci bank a dohled nad nimi (balíček přezkoumává Směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank, Nařízení o SRM, Směrnici o kapitálových požadavcích (CRD IV) a nařízení o kapitálových požadavcích (CRR), s cílem dále snížit rizikovost prostředí v bankovním sektoru).

Současně bylo dosaženo dohody ohledně Směrnice o rámcích pro preventivní restrukturalizaci, druhé šanci a opatření ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení, které jsou založeny na systémech, které se již v některých členských státech pozitivně osvědčily. Má tím dojít k podpoře životaschopných podniků v jejich včasné restrukturalizaci. Podnikatelům by měla být v odůvodněných případech poskytnuta druhá šance zahájit nové podnikání, aniž by byli postihováni za předchozí podnikatelský neúspěch. Toto opatření je považované za významný krok, neboť účinná pravidla pro restrukturalizaci a insolvenci mají pro prevenci rizikových úvěrů a jejich snižování zásadní význam.

I přes klesající podíl rizikových úvěrů a úvěrů se selháním je situace v jednotlivých členských státech navzájem velmi odlišná. Celkem 14 členských států vykázalo hodnotu ukazatelů míry úvěrů se selháním pod úrovní 3 % a jejich bankovní sektor tak může být považován za zdravý a nízkorizikový. U tří států je to však více než 10 % (Portugalsko 11,3 %, Kypr 21,8 %, Řecko dokonce 43,5 %), přičemž na úrovni nedaleko 10 % se stále pohybuje například Itálie (9,5 %), Bulharsko (8,6 %), Chorvatsko (7,9 %) či Irsko (7,8 %). Nejzdravějším bankovním sektorem z pohledu četnosti rizikových úvěrů je Lucembursko (0,9 %); výborná situace je též ve Finsku, Švédsku a Velké Británii. Česká republika zaujímá s 2,1 % 8. místo v unijním srovnání a nachází se stále ve skupině zemí s velmi zdravým bankovním sektorem.

Celkovou aktuální situaci s úvěry v selhání znázorňuje následující tabulka:

Jasným cílem Evropské komise v úsilí o snížení rizikovosti bankovního sektoru a další redukci míry úvěrů v selhání je omezení nákladů pro daňového poplatníka v důsledku angažovanosti veřejného sektoru při sanaci a ozdravování zasažených bankovních systémů a zajištění ochrany vkladatelů. Toto úsilí vedlo k tomu, že jen za poslední tři sledované roky byly z rozvah bank odstraněny úvěry se selháním v celkovém objemu 112 mld. EUR (82 mld. EUR v Itálii, 24 mld. EUR v Portugalsku, 6 mld. EUR na Kypru).

Celkový aktuální objem rizikových úvěrů ve fázi selhání v EU však stále činí přibližně 786 mld. EUR a s ohledem na ekonomický výkon a jeho perspektivy především v tomto ohledu zasažených státech představuje obrovské riziko z pohledu způsobu jeho řešení, připravenosti nového systému vytvořeného pro tento účel i z hlediska vážnosti možných vyvolaných sociálně-ekonomických dopadů.

Restrukturalizace, insolvence a sekundární trh s úvěry

Patřičná pozornost by tak měla být věnována procesům restrukturalizace dluhů, insolventnosti a vymáhání pohledávek, jež by s dalšími strukturálními reformami mohly podstatně zvýšit svoji účinnost.

Efektivní a předvídatelné rámce pro vymáhání pohledávek a insolvenci představují klíčové prvky, které bankám pomáhají řešit rizikové a problematické úvěry a zabraňovat jejich vzniku v budoucnu.

Vzhledem k úzké propojenosti s různými oblastmi práva, jež jsou v pravomoci jednotlivých členských států, a závislosti na politických rozhodnutích, jejichž rozměr je širší, než jen technické řešení problémů spojených s rizikovými úvěry, je harmonizace právního rámce a následného společného postupu v této oblasti neobyčejně složitá.

Velký význam má též fungování sekundárních trhů s rizikovými a problematickými úvěry. Společný postup v rámci EU by se měl též zaměřit na využití dosud ne zcela naplněného potenciálu, který sekundární trh s problematickými úvěry nabízí.

Role tohoto nástroje je dvojí: za prvé může výrazně přispět k řešení již vzniklého stávající problému; za druhé jeho funkčnost může vést k preventivnímu a obezřetnému chování, které zabrání budoucímu hromadění problematických úvěrů v rozvahách bank.

Můžeme-li shrnout, dosud bylo dokončeno, nachází se těsně před dokončením či je v pokročilé fázi realizace 14 konkrétních opatření, jež přispívají k ozdravení bankovního a finančního sektoru:

  • Provedení výkladu stávajících dohledových pravomocí stanovených v právních předpisech EU, pokud jde o tvorbu opravných položek a rezerv na úvěry v selhání;
  • Řešení možné nedostatečné tvorby opravných položek a rezerv prostřednictvím jejich automatického a časově vázaného vytváření;
  • Rozšíření pokynů Jednotného mechanismu dohledu (Single Supervision Mechanism; SSM) ohledně úvěrů se selháním též na malé banky;
  • Přijetí celoevropských pokynů pro správu nevýkonných expozic;
  • Přijetí nových pokynů pro poskytování, monitorování a vnitřní správu úvěrů bankami;
  • Vyvinutí makroobezřetnostních přístupů k řešení nárůstu úvěrů v selhání v budoucnu;
  • Zvýšení požadavků na poskytování informací o kvalitě aktiv a úvěrech v selhání u všech bank;
  • Zlepšení informací o úvěrových expozicích, jež budou od bank vyžadovány;
  • Posílení datové infrastruktury pro úvěry se selháním, včetně potenciálních platforem pro transakce;
  • Vytvoření plánu pro společnosti spravující aktiva;
  • Vytvoření sekundárních trhů pro úvěry se selháním;
  • Srovnávací hodnocení vnitrostátních režimů pro vymáhání úvěrů a insolvenci;
  • Posilování důrazu na insolvenční problematiku v rámci Evropského semestru;
  • Posílení ochrany zajištěných věřitelů.

Posílení obezřetnosti

V rámci balíčku návrhů týkajících se úvěrů v selhání, které byly předloženy v březnu 2018, navrhla Evropská komise nařízení, kterým se mění Nařízení o kapitálových požadavcích; to zavede povinné obezřetnostní jištění krytí, které má zamezit riziku nedostatečného vytváření opravných položek a rezerv pro budoucí problematické a rizikové úvěry ve fázi selhání.

Nařízení bylo přijato letos v dubnu; vyžaduje, aby banky měly dostatečné krytí ztrát z úvěrů (společné minimální úrovně krytí) u nově vytvořených úvěrů, pokud se z nich stanou nevýkonné expozice. Pokud banka nesplňuje použitelnou minimální úroveň krytí, musí chybějící částku odečíst ze svého vlastního kapitálu.

V rámci obezřetnostního jištění závisí příslušný požadavek na minimální krytí na dvou hlavních vstupních proměnných – zda je nevýkonná expozice částečně nebo zcela kryta způsobilým zajištěním úvěrového rizika; a na době, po kterou byla expozice klasifikována jako nevýkonná.

Požadavky krytí pro banky se postupně zvyšují až na 100 % (po třech letech u nezajištěných nevýkonných expozic, po devíti letech u nevýkonných expozic zajištěných nemovitostmi, po sedmi letech u nevýkonných expozic zajištěných jiným způsobilým zajištěním úvěrového rizika). Tento přístup odráží zvýšené riziko vyplývající ze starších nevýkonných expozic, i když jsou zajištěné. Čím déle zůstávají nevýkonné expozice v rozvahách bank, tím jsou banky méně úspěšné při získávání svých peněz zpět. Cílem opatření je tak motivovat banky k proaktivnímu a včasnému řízení jejich nevýkonných expozic. K úspěšnému zpětnému získávání prostředků dochází obvykle v prvních letech po klasifikaci expozice jako nevýkonné. Nařízení zavádí společnou definici nevýkonných expozic.

Celkově obezřetnostní jištění sníží rizika ohrožující finanční stabilitu, vyplývající z vysokých úrovní nedostatečně krytých nevýkonných expozic tím, že se zabrání nahromadění či zvyšování těchto nevýkonných expozic s potenciálem přelévání, zejména při napjaté situaci na trhu. Na druhé straně to též pomůže zajistit, aby bankovní instituce měly dostatečné krytí ztrát z nevýkonných expozic, čímž si v době ztížených podmínek ochrání svou rentabilitu, kapitál i náklady na financování. To může přispět k zajišťování stabilnějšího, méně procyklického financování podnikatelského sektoru i domácností.

Směrnice o obsluhovatelích úvěrů, kupcích úvěrů a vymáhání kolaterálu

Loňský březnový balíček též obsahuje návrh směrnice, jež by bankám umožnila účinněji řešit úvěry, z nichž se stanou úvěry problematické a rizikové, prostřednictvím zlepšení podmínek buď pro prodej úvěru třetí straně na sekundárním trhu, anebo pro vymáhání kolaterálu, který byl použit pro zajištění úvěru.

Jedním z nejvýznamnějších cílů je posílení rozvoje sekundárních trhů, kde banky mohou prodávat úvěry v selhání jak na vnitrostátní úrovni, tak též v ostatních členských státech při zachování obvyklé vysoké úrovně ochrany dlužníků. Směrnice zavádí harmonizovaný a méně restriktivní režim pro kupce a obsluhovatele úvěrů a odstraňuje zbytečné překážky pro přeshraniční charakter těchto aktivit. Směrnice by měla stimulovat funkčnost sekundárního trhu s úvěrem v rámci EU a následně přispět ke snížení objemu rizikových úvěrů.

Druhým významným cílem je zavedení doplňkového mechanismu pro urychlené mimosoudní vymáhání kolaterálu. Bankám a obchodním vypůjčovatelům (nikoliv spotřebitelům) by bylo umožněno dohodnout se předem formou smlouvy na způsobu rychlého vymáhání kolaterálu věřiteli v případě, že obchodní vypůjčovatel nesplácí. To by zvýšilo šance zajištěných věřitelů na zpětné získání hodnoty a mělo vytvořit preventivní podmínky pro zabránění nahromadění budoucích rizikových úvěrů.

Komparace vnitrostátních insolvenčních režimů

V současné době Evropská komise provádí srovnávací analýzu vnitrostátních režimů pro vymáhání úvěrů, které zahrnují individuální vymáhání i společné vymáhání a insolvenční řízení. Cílem je získat autentický obraz o prodleních a míře zpětného získání hodnoty, čemuž banky čelí v důsledku selhání jejich dlužníků. Významným faktorem je v této věci soudní kapacita v jednotlivých členských státech.

Evropská platforma pro úvěry v selhání

Rada EU vyzvala Evropskou komisi, Evropskou centrální banku a Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) ke zvážení společné transakční platformy pro úvěry v selhání s cílem povzbuzení sekundárního trhu s úvěry.

Platforma pro transakce s úvěry v selhání s působností pro celou EU by byla elektronickým tržištěm, kde si držitelé úvěrů v selhání – bankovní i nebankovní věřitelé – a investoři, kteří mají zájem, mohou vyměňovat informace o portfoliích úvěrů v selhání a s nimi obchodovat (výměna informací samozřejmě respektuje obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Taková platforma má potenciál řešit některé stávající příčiny tržního selhání na sekundárním trhu rizikových úvěrů, včetně informační asymetrie mezi prodávajícími a kupujícími, či vysokých transakčních nákladů.

Důsledkem by mohlo být usnadnění přístupu k trhům s rizikovými úvěry pro investory, a pomoc bankám zvýšit objem prodávaných rizikových úvěrů a vyčistit své rozvahy, navíc za vyšší prodejní ceny, než bývá obvyklé v současnosti.

Platforma může být vnímána jako důležitá, nízkonákladová investice do infrastruktury finančního trhu, jež zabraňuje novému nakupení velkého objemu budoucích rizikových úvěrů v rozvahách úvěrových institucí.

Snižování rizik v bankovním sektoru a obecněji v sektoru finančního zprostředkování je významným příspěvkem pro stabilní fungování euro-zóny i celé ekonomiky EU. Objem rizikových úvěrů, zvláště v některých členských státech, představoval a stále představuje odraz systémové poruchy, vyžadující strukturální změny. Pro tyto členské státy to byl či stále je problém, který se nevyřeší cyklickým oživením. Nahromaděné břemeno rizikových úvěrů a potřeba tento problém řešit bude dlouhodobě podvazovat jejich ekonomický potenciál bez ohledu na konkrétní cyklickou fázi.

Navrženou sadu opatření je možné vnímat jako nástroje, které napomohou posílit funkčnost a efektivnost procesu finančního zprostředkování a tím přispěje k odstraňování dalších ze zbývajících systémových překážek, jimž prostředí EMU stále musí čelit.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 192, září 2019

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem