Splníme Vám víc než jen 3 přání

PODZIMNÍ BALÍČEK EVROPSKÉHO SEMESTRU A VÝHLED PRO EUROZÓNU V ROCE 2020

Výhled Evropské komise konstatuje, že výkonnost ekonomiky euro-zóny zpomaluje, nezaměstnanost již přestává klesat a inflace i přes slábnoucí hospodářství vykazuje mírný nárůst (byť je stále spolehlivě pod kontrolou).

Rok 2020 je spojen s vyšším výskytem rizikových faktorů a z nich plynoucí nejistoty. Tato rizika se mohou projevit v delším období slabého růstu a vzlínající inflace v průběhu následujících let, pokud nedojde k výraznému oživení investiční aktivity zvláště v odvětvích s vysokou produktivitou, ve kterých může být euro-zóna i EU globálně konkurenceschopná.

Došlo k mírnému růstu oživení reálných mezd, které se promítlo v nárůstu životní úrovně a zvýšení soukromé spotřeby.

Vysoký přebytek běžného účtu se snížil a nůžky mezi schodkovými a přebytkovými členskými státy se mírně zúžily. Běžný účet euro-zóny je však primárně determinován oslabením vnější poptávky.

Zásadně nový prvek představuje i pro krátkodobou ekonomickou budoucnost euro-zóny European Green Deal, vnímaný jako dlouhodobá příležitost, která si však v krátkém a středním období vyžádá obrovské finanční náklady. Tomuto tématu věnujeme obsah rubriky Téma v tomto i nadcházejícím čísle. European Green Deal může být považován za fundamentální parametr pro provádění nutných strukturálních reforem. Symbióza European Green Deal a strukturálních reforem může znamenat významné posílení podmínek pro dlouhodobě udržitelný hospodářský růst a eliminaci sociálních i environmentálních negativních externalit a některých dalších projevů tržních selhání.

Tyto reformy jsou obzvlášť důležité pro ty členské státy, jejichž růstový potenciál se nachází hluboce pod průměrem euro-zóny. Pouze robustní cílové investice do produktivních odvětví jim umožní tuto mezeru v průběhu nadcházející dekády překonat.

Rok 2020 se může velmi pravděpodobně stát zlomovým bodem, kdy dojde k posunu ekonomického paradigmatu, do něhož budou integrována environmentální kritéria, která se stanou součástí tržního rozhodování. To bude mít dalekosáhlé důsledky výrazně přesahující horizont roku 2020.

Pro obrovskou výzvu plynoucí z European Green Deal budou společné prostředky, jimiž disponuje Rozpočet EU, nepochybně zcela nedostatečné. Je proto naprosto žádoucí uvažovat nad novým rámcem financování společných strategických potřeb EU, který do tohoto procesu efektivně zapojí též národní veřejné i soukromé finanční prostředky. Příležitost pro jejich alokaci existuje nejen v čistě „zelených oblastech“, ale též v oborech, které mohou naplňování cílů plynoucích z European Green Deal významně napomoci – například v digitální transformaci, rozvoji síťových odvětvích nebo inteligentní a udržitelné dopravní infrastruktury.

Promítnutí zeleného rozměru do ekonomického systému a do každodenního chování ekonomických aktérů se zdá být nevyhnutelné; musí však být respektována jeho reálná proveditelnost ve vymezeném čase.

Z pohledu úspěšnosti implementace European Green Deal je velmi důležitý její rovnoměrný postup napříč teritoriem EU a euro-zóny. Tento parametr je podstatný z pohledu zajištění příznivých podmínek pro pokračující konvergenci a makroekonomickou stabilitu. Konvergence v rámci euro- zóny i celé EU v posledním období probíhá poměrně uspokojivě, když vysoký ekonomický růst vykazují především země z nižších příček ekonomické vyspělosti v rámci EU, čímž dochází k velmi částečnému stírání rozdílů mezi nimi a průměrem EU.

I nadále zůstává problémem ekonomického rozvoje euro- zóny jeho nerovnoměrnost, daná jak hloubkou dopadů minulé hospodářské krize, tak též rozdílností strukturálních problémů v ekonomikách jednotlivých členských států, které neumožňují v plné míře naplňovat ekonomický potenciál v jednotlivých členských zemích. Tato nerovnoměrnost se projevuje taktéž vážnými sociálními důsledky – především přetrvávající chudobou a sociálním vyloučením. Přestože aktuálně se v této kategorii nachází přibližně o 5 miliónů osob méně v porovnání s rokem 2012, lze se legitimně tázat, zda s očekávaným ekonomickým zpomalením nehrozí recidiva této situace a zda EU i členské státy jsou nyní lépe připraveny na to, aby této hrozbě čelily? Stav, stabilita i funkčnost finančního sektoru v euro-zóně se od období krize výrazně zlepšila, nicméně stále existuje mnoho rizikových a ne zcela zdravých jevů, zvláště v případě některých národních finančních systémů.

Proces finančních inovací neprobíhá s ohledem na existující i předpokládané změny dostatečně rychle a pružně. Produkty finančního trhu zůstávají mnohdy velmi konzervativní a málo flexibilní vůči budoucím potřebám; finanční trhy a jejich reálné aktivity jsou stále značně omezeny hranicemi národních států.

Jak proces vytváření finanční unie (bankovní unie funkčně integrované s unií kapitálových trhů), tak hospodářské a měnové unie zůstává na konci druhé dekády 21. století stále nedokončený. Kladně lze vnímat pokrok dosahovaný především v oblasti hospodářské unie, kde se nástroj Evropského semestru a jeho soustavné vylepšování nepochybně osvědčil. Současně není povzbudivé, že v případě měnové unie, ale též finanční unie nebylo v uplynulých měsících dosaženo žádného hmatatelného pokroku.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 196, leden 2020

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem