Splníme Vám víc než jen 3 přání

NA STRUKTURÁLNĚ POSTIŽENÉ REGIONY EVROPA NEZAPOMÍNÁ: PŘIPRAVME SE

Jak vůbec poznáme strukturálně postižený region? Bezesporu k nám tomu spolehlivě poslouží objektivní analýza na základě reálných dat. Je osvědčená sada ukazatelů, jež neomylně, objektivně a bez příkras odhalí, že se s příslušným regionem „něco děje“; že je vychýlen z rovnováhy, že trpí poruchami, že jeho vývoj je limitován problémy, s nimiž si vlastními silami již poradit nedokáže. Těmito daty jsou například údaje o demografickém vývoji v podobě nárůstu indexu stárnutí, doprovázeného odlivem nejproduktivnější věkové skupiny z regionu); patří sem též stagnace či záporná konvergence měřená ukazatelem HDP na obyvatele. Výmluvná je rovněž nízká míra investic, vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti i na vrcholu hospodářského cyklu, zastaralá ekonomická struktura, nízká váha malých a středních podniků na celkové ekonomické aktivitě, nedostatečná vzdělanostní struktura, nerozvinutá infrastruktura či větší než malá odchylka mezi čistým příjmem a průměrnou mzdou. Za problém lze považovat též to, že pokud negativní vývoj těchto ukazatelů probíhá současně u více z nich, vzrůstá riziko pasti začarovaného kruhu, z něhož není snadné vybřednout.

Intuitivně považujeme za strukturálně postižené regiony u nás Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj. Je tomu tak opravdu? Mají tyto regiony opravdu tolik společného? Ano i ne. Společným jmenovatelem všech tří je fakt, že se jedná o nejméně konvergující regiony v České republice od počátku této dekády. Region Severozápad (na úrovni NUTS2 sdružující Ústecký a Karlovarský kraj) byl dokonce jediným u nás, který od roku 2011 konvergoval záporně (-0,2 bodu); Moravskoslezský kraj byl hned před nimi s +2,7 bodu, když průměr České republiky ve stejném byl +6,6 a Praha se vůči průměru EU zlepšila o 12,4 a Středočeský kraj o 9 bodů. Dalším společným rysem těchto regionů je, že jsou oblastmi intenzivní těžby uhlí, jehož zásoby dříve či později dojdou a bude žádoucí (spíše dříve než později) hledat a najít jejich novou ekonomickou náplň. Všechny jsou to regiony s vážnými sociálními problémy, ekonomicky stojící především na velkých firmách.

Nicméně používáme-li ukazatel HDP na obyvatele jako měřítko jejich vyspělosti, Karlovarský kraj zůstává po celou dobu suverénně na chvostu mezi kraji České republiky, Ústecký se k němu v roce 2014 přidal na předposlední příčku (z původní jedenácté); nicméně Moravskoslezský kraj aktuálně uzavírá první polovinu našich regionů (sedmé místo), když na počátku srovnání byl dokonce šestý a v jeho průběhu nejhůře devátý. Tato pozice se strukturálním narušením zase tak moc společného nemá; anebo jinak: jak označit kraje, které se aktuálně nacházejí mezi ním a právě regiony Severozápadu?

Strukturální postižení však lze identifikovat též pomocí signálů včasného varování; tedy indicií, že se něco nedobrého může stát, aniž je to zatím patrné z tvrdých dat. Ekonomický růst je stále slušný, ale míra investic nízká; existuje riziko „vyjídání podstaty“, které se projeví budoucím útlumem. Varovat by měly též zprávy o tom, že významný zaměstnavatel uvažuje o útlumu aktivit či dokonce o stěhování mimo region, aniž by byla zajištěna náhrada. Lehkovážně přehlížet se nevyplatí rovněž situaci, kdy hlavním motivem a zájmem vysokoškolských studentů v regionu je z něj co nejrychleji „vypadnout“ a pracovně se realizovat někde jinde.

Svoji roli též sehrává reputace, dojem. Je to samozřejmě subjektivní faktor, který však může jak obyvatele, tak návštěvníka významně ovlivnit v tom, jak je region vnímán, jak na něj působí. Svoji roli zde hraje upravenost prostředí, pohostinnost, bezpečnost, fungující správa a instituce, dostatečná nabídka služeb, nastavení hodnot.

Je-li shledáno, že daný region je vskutku strukturálně postižený, je vhodné začít především s odstraňováním příčin nerovnováhy. Ekonomický restart je i ve strukturálně postiženém regionu primárně věcí podnikatelského sektoru. Leč, je-li situace bezvýchodná, není nepatřičný ani záchranný, krizový scénář, s velkou rolí veřejného sektoru. Náprava tržního selhání (kterým strukturální porucha nepochybně je) je legitimní funkcí angažmá veřejného sektoru. Velmi důležité je přitom partnerství: nápravná opatření nelze činit „na vlastní pěst“ a na úkor jiných subjektů v regionu.

Menu nástrojů Víceletého finančního rámce 2021 – 2027 s řešením poruch strukturálně postižených regionů počítá možná v bezprecedentní dosud míře. Právě kohezní politika i v našich podmínkách by měla být primárně zaměřena na ně. Je žádoucí číselně i kvalitativně definovat zjevné odlišnosti regionů v České republice a prostředky kohezní politiky zaměřit na ty nejpotřebnější (doba jejího rovnoměrného rozložení po území by měla být již pryč). Zaměření na nejpotřebnější regiony současně znamená jejich zodpovědnost: kondicionality, výsledky, výkonnost, naplnění cílů by se měly stát samozřejmostí. Strukturálně postižené regiony by měly současně být výlučným příjemcem prostředků v rámci Programu na podporu reforem; zřejmě žádná jiná strukturální porucha a z ní vyplývající reformní potřeba není v české republice současnosti důležitější. Excelentní by bylo do procesu zapojit i soukromý kapitál, což by se mohlo lépe podařit prostřednictvím složky členského státu v rámci Programu InvestEU. A nyní hojně diskutovaný Národní investiční plán je současně dobrou výchozí myšlenkou, jak z národní úrovně těmto regionům dále vyjít vstříc.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 185, únor 2019

Autorem článku je Petr Navařík

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem