Splníme Vám víc než jen 3 přání

KOLIK ZAPLATÍ ČEŠI ZA MOBILNÍ DATA?

Stručně řečeno: hodně. Rozdíly mezi tím, co za své peníze dostane Čech na straně jedné a na straně druhé třeba Fin, Dán, Polák nebo Francouz jsou skutečně propastné. Trhy v osmadvaceti zemích Evropské unie se v průběhu prudkého rozvoje mobilní telefonie v posledních dvaceti letech vyvinuly každý naprosto odlišným směrem. V Českém případě bohužel ne zrovna tím správným.

Podle všech dostupných srovnání, ať již je to, které již mnoho let pravidelně pro OECD dělá společnost Strategy Analytics, tak toho od analytické firmy Van Dijk pro Evropskou komisi či “Digital Fuel Monitoru” od dravých apoštolů maximální konkurence z finské společnosti Rewheel, jsou ceny v ČR vysoké. Ve srovnání od Van Dijku se doslova píše, že „bez ohledu na zařízení používané k přístupu k mobilnímu internetu jsou ceny v České republice systematicky výrazně vyšší, než je průměr EU 28.“ S Maltou, Řeckem, Maďarském a Bulharskem patříme mezi nejdražší země v Evropě.

V podstatě stejně vychází i jednoduché srovnání Rewheelu “kolik dat dostanu k neomezeným minutám a SMS za 30 eur. V Česku 1,5 GB. V Británii 30 GB. Ve Francii 50 GB. V Polsku, Litvě, Lotyšsku, Irsku a Finsku pak operátoři nabízí za tuto nebo nižší cenu data bez omezení. A má to předpokládaný vliv. Zatímco třeba O2 deklaruje, že v její síti se přeneslo za loňský rok přibližně 30 600 terabajtů dat, což vychází na 516 MB dat měsíčně na jednu SIMkartu u operátora, u finského operátora DNA to bylo 344 600 terabajtů, což je jedenáctkrát tolik (a to má DNA výrazně méně zákazníků).

Finští zákazníci patří spolu s lotyšskými, švédskými a rakouskými mezi ty s největší spotřebou v EU, Finsko je pak absolutní rekordman, v průměru tam přenesl každý zákazník loni asi 10 GB dat měsíčně. Pokud se lidé nebojí používat internet a necítí se operátorem ve spotřebě škrceni, tak ho také používají. Nikoli náhodou patří finští operátoři mezi rychle rostoucí nejen co se týče přenesených dat, ale i výnosů a zisku. Finská Elisa reportovala v lednu “nejlepší rok v historii firmy” - no aby ne. Zákazníci, kteří vidí, že jim operátor za jejich peníze nabízí výbornou protihodnotu, si rádi připlatí. Zákazníci, které operátor nutí mizernými datovými limity k pobíhání mezi volnými wi-finami, už tolik ne.

Proč je v Česku tak draho? Možná je paradoxní, že nejlepší odpověď na to má šéf rakouského regulátora Johannes Gungl, který Hospodářským novinám na konci ledna řekl: “Na náš mobilní trh postupně přišlo pět velkých operátorů. První z nich začal své služby nabízet v roce 1995, ostatní pak přicházeli v rozestupu dvou až tří let po sobě.” Jaký kontrast oproti Česku, kde po Eurotelu přišel Paegas a po něm Oskar, ale už nikdo další. Jistá naděje byla v roce 2000, kdy tehdejší vláda Miloše Zemana zvažovala, že udělí čtyři 3G licence, takže by v době, kdy zde nebylo na sto Čechů sto padesát SIMkaret, přišel nový operátor (podobně jako do Rakouska, Švédska nebo Británie vstoupil hongkongský Hutchison).

Nicméně nakonec touha vydělat velké peníze převážila nad touhou mít konkurenčnější prostředí a jak už to tak často bývá, nakonec vláda obluzená vysokými výnosy z prodejů licencí v Británii a Německu nezískala z prodeje v Česku žádné zásadní peníze ani nepřinesla na trh větší konkurenci. Je to možná paradoxní, ale v odvětví, které operátoři často při omlouvání častých jednostranných změn smluv označují za “rychle se měnící”, má zásadní vliv šestnáct let staré rozhodnutí vlády.

I díky tomu se mohl trh v Česku vyvinout do stavu, kdy tu jsou obrovské cenové rozdíly mezi tím, za kolik volají firmy a státní správa a za kolik volají domácnosti. U firemních zákazníků panuje mezi operátory zuřivá konkurence a nabídky typu 350 korun za 50 GB dat či rovnou neomezená data nejsou nic divného. Na trhu domácností je pak umrtvující klid - “oblíbené” a nejprodávanější” tarify už tři roky obsahují 1,5 GB dat a stojí

749 korun u všech tří operátorů.

A přimíchejme dlouhodobý nezájem politické sféry o odvětví, které je stejně důležité pro byznys jako energetika nebo doprava a neakceschopnost českého regulátora v zásadě až do nástupu jeho nynějšího předsedy Jaromíra Nováka a problém je na světě. Jak z toho ven? To už je obtížnější otázka. Pomůže, že politická sféra začala vnímat, že mnohonásobně vyšší ceny v Česku než třeba v Polsku jsou pro spotřebitele i dlouhodobý rozvoj České republiky a digitálního průmyslu v Česku problém. Pomůže, když parlament co nejdříve novelizuje zákon tak, aby narovnal vztah mezi operátorem a spotřebitelem a zrychlil přechod mezi operátory. A pomůže, když pak budou spotřebitelé aktivnější a budou nutit operátory k lepším nabídkám.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 161, únor 2017

Autorem článku je Ondřej Malý, člen Rady Českého telekomunikačního úřadu

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem