Splníme Vám víc než jen 3 přání

K DOHODÁM EU S MERCOSUREM A VIETNAMEM

Ekonomika EU roste v roce 2019 již sedmým rokem v řadě a s ohledem na stále pozitivní očekávání v roce příštím se významně zvyšuje naděje na dosažení jednoho z nejdelších období ekonomické konjunktury v její moderní historii. Zodpovědní tvůrci hospodářské politiky však již současně hledí do delšího budoucna, kde věští rysy ekonomického zpomalení, v některých teritoriích i poklesu.

Za nejvýznamnější rizikové faktory tohoto klesajícího trendu jsou tentokrát označovány nikoliv vnitřní ekonomické důvody, ale zejména ty vnější – jsou obecně spojeny se zhoršující se geopolitickou situací, faktem, že někteří tradiční partneři pro Evropu usilují o změnu pravidel hry mezinárodního obchodu i investic, že snaha o zesílení jejich globálního ekonomického vlivu se projevuje nikoliv cestou úspěchu v rovném konkurenčním boji, nýbrž v kladení bariér a překážek pro volné obchodní a investiční toky. Zvýšené riziko obchodních a investičních válek s rezultujícími negativními dopady na ekonomiku EU, i ztrátu vlastního vlivu na globální ekonomický řád, je nadto doprovázeno již dlouhodobější ztrátou pozic EU v globální ekonomice. Podíl EU na světovém obchodu, investicích setrvale klesá, což se následně projevuje v zeslabující se roli unijních představitelů v nejrůznějších globálních institucích a organizacích.

Jednou z největších výzev pro ekonomiku EU je obrátit tento trend cestou robustního posílení vnějšího rozměru ekonomické výkonnosti i hospodářské politiky EU. Nejlépe prostřednictvím principů a zásad, které EU sama ctí, považuje je za vlastní a prakticky se jimi řídí. Tedy férové, pokud možno otevřené hospodářské soutěže, akcentující však též kritéria sociální a environmentální udržitelnosti. A cestou k dosažení tohoto cíle jsou strategické dohody o vzájemném obchodu a investicích s různými oblastmi světa, kde lze právě výše uvedené principy prakticky prosazovat a naplňovat. V roce 2019 – po několika dekádách uvolňování a liberalizace podmínek mezinárodního obchodu a investic – je to však těžší, než by se na první pohled zdálo. Za okolností rizika další eskalace obchodních a investičních válek se ukazuje, že zemí či jejich uskupení, vhodných či ochotných tyto dohody s EU v současnosti uzavírat až tak moc není.

Proto lze vítat, že v červnu se podařilo dosáhnout jejich uzavření se dvěma teritorii (jež jsou si navzájem též dosti vzdáleny, a to nejen geograficky), kde se zdá, že budou mít reálný smysl. Těmito teritorii jsou Mercosur a Vietnam. Velmi pozitivním rysem obou z nich je fakt, že se jedná o významná teritoria, nadto s tradičními vazbami na Evropu. O významu zemí Latinské Ameriky a jejich vzájemném vztahu s Evropou netřeba více dodávat. V případě Vietnamu se jedná o populačně významnou zemi s prudkým hospodářským růstem a navzdory své komunistické politické fasádě umožňující velice dravý rozmach tržní konkurence.

V porovnání s EU se však jedná v obou případech o teritoria, jejichž ekonomická vyspělost propastně zaostává za průměrem EU. Tento fakt se musí nutně projevit do podoby jejich ekonomických vztahů s Evropou, když v uvolněných podmínkách tyto budou především cenově/nákladově konkurovat mnohem dražší evropské produkci (to je zásadní rozdíl oproti jiným dvěma nedávným a kladně hodnoceným dohodám, které EU uzavřela – tedy s Kanadou a Japonskem, kde se jedná o uvolnění obchodních a investičních podmínek mezi přibližně stejně vyspělými partnery). Tento prostor bude buď využit k tomu, že se tyto rozdíly v budoucnu sblíží, čímž se otevřou možnosti pro kvalitativně vyšší oblasti vzájemné spolupráce a součinnosti, anebo tyto rozdíly budou ponechány bez výrazné změny a EU bude čelit riziku obvinění z obnovy koloniálních praktik z dávných dekád a století.

Nadto zde leží riziko, že v souvislosti s dohodami se ve větší, než malé míře bude akcentovat jev sociálního a environmentálního dumpingu. V podmínkách zesilující politické korektnosti v Evropě si lze jen těžko představit, jak budou obě strany vykládat a interpretovat problém, kdy pracovní aktivity jsou vykonávány dětmi za podmínek, které by nikde v Evropě neprošly, či jak dopad ekonomických aktivit na životní prostředí v příslušných zemích je z evropského pohledu též neakceptovatelný.

Jistý test odolnosti těchto dohod nabízí stávající slovní přestřelky vyvolané likvidačními požáry v amazonském pralese. Nehledě na to, že obě dohody nejsou nikterak vítány v některých odvětvích některých členských států EU. Francouzský zemědělec jako symbol odporu a protestu proti nim tak není překvapením.

To, že tyto dohody byly podepsány, je nesporně dobře. Jejich prosazení však nebude jednoduché, protože jejich partneři vykazují značné vzájemné rozdíly. Z těchto rozdílů mohou vyplynout rozpory. Opravdovým testem odolnosti obou dohod tak bude způsob, jakým budou tyto rozpory řešeny.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 192, září 2019

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem