Splníme Vám víc než jen 3 přání

JARNÍ EKONOMICKÝ BALÍČEK EVROPSKÉ KOMISE

Jarnímu ekonomickému balíčku v rámci pravidelně se opakujícího se procesu Evropského semestru dominovalo v průběhu června zveřejnění doporučení pro členské státy. Současně došlo i na zveřejnění bilančního dokumentu určeného pro summit Euroskupiny o stavu a perspektivě euro-zóny. Téma euro-zóny bylo předmětem diskuse i v kontextu snahy o posílení mezinárodního postavení eura, což rovněž vyplývá z úkolů stanovených dopisem pěti prezidentů z roku 2015 a následného úsilí o jeho praktické naplňování. Členská základna euro-zóny, zdá se, může doznat svého rozšíření, když po loňském úsilí Bulharska učinit nezbytné formální kroky pro vstup do prostředí jednotné evropské měny se k témuž letos odhodlalo též Chorvatsko. Přidáme-li k tomu též dokument o pokroku ve vývoji kvality bankovního sektoru v EU, dost poměrně zásadních témat na to, abychom jim v tomto čísle věnovali alespoň trochu jim odpovídající pozornost.

DOPORUČENÍ PRO ČLENSKÉ STÁTY

Doporučení pro jednotlivé země byly letos zveřejněny v situaci, kdy ekonomika EU roste již sedmým rokem v kuse a kdy škarohlídi i obezřetní již vyhlížejí známky a projevy budoucího zhoršování ekonomického výkonu. Fakt sedmiletého nepřetržitého růstu evropské ekonomiky však neznamená, že se tak dělo rovnoměrně po celém území EU. Řecko povstalo nad hladinu teprve velmi nedávno a o italském růstu lze opravdu jen velmi těžko hovořit jako o silném, přesvědčivém a zdravě udržitelném.

Ekonomika EU letos a příští rok stále poroste, tempo se však může zpomalit. Zpomalení je značně vyvoláno vnějším prostředím a omezením schopnosti EU udržet rekordní objem vývozu. Za významné lze označit i změny, jimiž procházejí významná odvětví (například automobilový průmysl či energetika). Zlepšující se fiskální disciplína vytváří příznivé předpoklady pro podmínky financování a rozsah podpůrných fiskálních opatření v některých členských státech, s pozitivním dopadem na domácí poptávku.

Tempo růstu investic i jejich objem se přiblížily či již dosáhly předkrizových úrovní, ale i zde by Evropa potřebovala s ohledem na budoucnost alokovat podstatně robustnější objem finančních prostředků, zvláště pak do strategicky významných aktivit a odvětví, jež jí mohou zajistit dlouhodobou konkurenční výhodu v globálním kontextu.

Výrazně se zvýšila zaměstnanost do té míry, že mnoho států čelí problému nedostatku disponibilní pracovní síly a podvazuje tak svůj rozpočtový potenciál. Tato situace současně podněcuje k urychlování inovačních procesů a postupů, založených na automatizaci a virtualizaci ekonomických aktivit bez potřeby fyzické, manuální a jednoduché pracovní síly (ekonomický decoupling). Významně se zlepšila fiskální disciplína.

Při nastalé změně stráží na klíčových postech institucí EU je stav evropské ekonomiky zcela nepochybně v podstatně lepší kondici, než byl při posledním podobném zúčtování při příležitosti přeobsazení významných unijních pozic v roce 2014. Z tohoto pohledu lze tak přínos Junckerovy Komise vyhodnotit jako pozitivní. Jarní ekonomická prognóza Evropské komise podtrhuje, že letos i v závěrečném roce druhé dekády 21. století bude evropská ekonomika ve fázi růstu, který by se měl týkat všech členských států, avšak váha méně příznivých ekonomických vlivů a faktorů na hospodářský růst by se měla zvýšit.

Je pravděpodobné, že evropská ekonomika se bude muset stát odolnější vůči celosvětově negativním faktorům, jež ohrožují hladké obchodní a investiční podmínky ve světě, zvyšují nejistotu a zpřísňují podmínky na mezinárodních finančních trzích. Evropská ekonomika by se měla silněji zaměřit na naplňování domácí poptávky a současně velmi příznivou vnější bilanci obchodu zbožím a službami rovnoměrněji rozložit na více členských států. Mnoho z nich však bude muset projít zásadními strukturálními reformami, neboť jejich aktuální výkonnost v řadě ukazatelů konkurenceschopnosti je z jejich pohledu značně riziková.

Potřeba zvyšování odolnosti evropského hospodářství a potenciálu jeho budoucího růstu se ukazuje být urgentní a časově relevantní potřebou. Nižší ekonomický výkon v nepříliš vzdálené budoucnosti může zvýraznit převládající strukturální problémy a nedostatky, včetně navazujících následků sociálních. Z pohledu fiskální zodpovědnosti je zásadní nalézt velmi křehkou a tenkou rovnováhu mezi úsilím vysoce zadlužených zemí o snížení míry zadlužení a vytváření jejich fiskální rezervy na straně jedné, a schopností využít fiskální prostor pro investice, zvláště veřejného charakteru, u zemí fiskálně zodpovědných.

Účinné strukturální reformy spojené s dobře zacílenými investičními strategiemi, provázené zodpovědným fiskálním přístupem, představují klíč pro hospodářskou politiku EU i jednotlivých členských států pro nadcházející minimálně střednědobý horizont. CSRs z letošního roku jsou těmto potřebám velmi významně přizpůsobeny. CSRs a Evropský semestr obecně by navíc od příštího roku měly sehrát roli strategického ekonomického vodítka EU, neboť Strategie Evropa 2020 ukončí svoji platnost a žádný další nástupce zatím na obzoru není.

Instrumentárium Evropského semestru po jistém přizpůsobení je pro tento účel, zdá se, poměrně vhodným nástrojem. Z letošních CSRs je patrná snaha o prosazování tzv. magického trojúhelníku podpory investic, provádění strukturálních reforem a zajišťování odpovědných fiskálních politik, pokud možno zaměřené na konkrétní specifické potřeby jednotlivých členských států.

Součástí CSRs jsou instrukce a vodítka k posílení výkonnosti a správy (governance) EMU, odolnosti ekonomik euro-zóny v souladu s doporučením pro hospodářskou politiku euro-zóny pro rok 2019, i pokroku v oblasti sociální konvergence v souladu s Evropským pilířem sociálních práv. Zdá se každopádně, že EU opět vstupuje do etapy, kdy opatření hospodářské politiky jsou úzce spojena s prostředím euro-zóny a pobyt mimo ní může být spojen se zvýšeným rizikem periferizace příslušné členské země, zvláště pak v situaci, kdy se zdá být stále patrnější prosazování silnější linie euro-zóny v budoucím Víceletém finančním rámci EU poté, co se do diskuse intenzivně zapojila platforma členských států, tedy stále s přehledem nejmocnější instituce EU, Rady.

Téma řešení strukturálních poruch a problémů ekonomik EU, zvýšení jejich odolnosti a naplňování jejich dlouhodobého růstového potenciálu v podmínkách stupňujících se globálních ekonomických rizik vede k potřebě formulovat prioritní reformy (na úrovni členských států i celé EU) a uspíšit a zintenzivnit jejich realizaci.

Předmětem zájmu je též dosažení symetričtějšího obnovení rovnováhy v euro-zóně (netýká se to však jen udržitelnosti veřejných financí, ale též vnějších bilancí, kde stále nebyla dosažena alespoň jen přibližně sladěná interpretace vzniklého stavu – tedy, zda obrovský přebytek běžného účtu Německa je strukturální nerovnováhou, za kterou má být Německo potrestáno; kdo za tento stav může a komu všemu škodí).

Potřeba nápravy makroekonomických nerovnováh je napříč EU velmi různorodá. Některé země vykazují další projevy makroekonomických nerovnováh, jež se například týkají vysokého zadlužení soukromého sektoru, dynamického růstu cen nemovitostí, zvyšování jednotkových nákladů práce či nejrůznějších druhů nerovnováh v rámci vnějších bilancí.

V rámci běžných účtů platebních bilancí zůstávají v teritoriu EU zcela odlišné situace, doprovázené však též zcela nekonsensuálními interpretacemi z pohledu nástrojů a cílů hospodářské politiky. Je pravdou, že řada zemí s dříve chronickým deficitem běžného účtu své schodky podstatně snížila; současně je pravdou, že u několika členských států přetrvávají vysoké přebytky běžného účtu. A zde především dosud chybí nalezení společného porozumění příčin i způsobu řešení problému. Je to považováno za projev nedostatečné agregátní poptávky v euro-zóně, resp. EU jako celku, i za důsledek dobře provedených reforem na podporu konkurenceschopnosti v zemích, které přebytek vykazují. A nejhorší je, že schodkové země se domnívají, že objem přebytku existuje na jejich úkor a přebytek sám je projevem ekonomické nadvlády vyvážejících zemí i toho, že tyto země málo investují a generují svůj růst primárně vývozem. Je důležité obě skupiny zemí sblížit, jinak existuje vysoké riziko duality evropské ekonomiky, jež může trvat dlouhá období. Cesty ke sbližování by měly spočívat v tom, že schodkové státy by měly ve větší míře přijmout opatření na podporu jejich konkurenceschopnosti (podle ukazatelů, s nimiž pracuje Evropský semestr) a přebytkové země by se měly více soustředit na faktory posilující agregátní poptávku, například cestou vyššího růstu mezd nebo robustnějších investic.

Strukturální reformy jsou též o posilování prostředí a kvality Jednotného vnitřního trhu (JVT) a zlepšování doplňkovosti politiky JVT s vnitrostátními strukturálními reformami, kde by mělo být dosaženo maximální možné míry souladu.

Ve vztahu ke globálnímu kontextu je pozornost věnována obnovené strategii EU pro Čínu.

Jarní balíček formuluje oprávněný závěr, že investice a reformy musejí jít ruku v ruce, což je zvlášť důležité v době, kdy dochází ke konečnému schvalování Víceletého finančního rámce EU na období 2021 – 2027. Ukazuje se, že řada z původních pasáží obsažená v návrzích nařízení Evropské komise z května a června 2018 může zvláště po zásahu členských států projít poměrně významnou změnou. Každopádně, Rozpočet EU rozhodně není samospasitelný pro to, aby všechny identifikované investiční potřeby vyřešil; na straně druhé, vhodné zacílení jeho zdrojů může znamenat významný příspěvek k řešení konkrétně identifikovaných investičních mezer, jimiž se letošní CSRs velmi podrobně zabývala. I zde se nabízí možnost daleko propojenější vazby mezi budoucím Rozpočtem EU a Evropským semestrem, která může lépe projit omezené finanční prostředky s reálnými potřebami při respektování kritéria výkonnosti a kvantifikovaných výsledků.

Podíváme-li se na vývoj CSRs od jejich zavedení v roce 2011, je patrný pokrok v tom, že obsahová náplň doporučení se v posledním období daleko výrazněji a vyváženěji zaměřuje na konkrétní potřeby členských států v kontextu širšího rámce EU. Že doporučení jsou přesně cílena, ale současně+ respektují společný zájem a potřebu EU jako celku.

Problémem je však respektování těchto doporučení ze strany členských států a přijímání takových domácích kroků, aby tato doporučení vedla k přesvědčivé nápravě.

Některé členské státy ustupují od provádění doporučených nosných reforem. Z pohledu sektorů či oblastí hospodářské politiky bylo největšího pokroku dosaženo v oblasti finančních služeb a prostředí trhu práce (přijetí právních předpisů upravujících pracovně právní vztahy a ochranu zaměstnanosti). Naopak velmi malý či žádný pozitivní posun je zaznamenán v případě rozšiřování daňové základny (nalézání nových a alternativních daňových nástrojů), zdravotní a dlouhodobé péče či hospodářské soutěže v oblasti služeb.

Za sledované období byl přibližně ve třetině případů vykázán jen zanedbatelný či zcela žádný pokrok, ve dvou pětinách případů pak jistý pokrok a jen přibližně ve čtvrtině došlo k pokroku výraznému či doporučení již přineslo požadované výsledky.

Hlavní cíle doporučení na období 2019 – 2020

Obecným cílem doporučení na období 2019 – 2020 je povzbudit členské státy, aby modernizovaly své ekonomiky, tím zvyšovaly svůj růstový potenciál a posilovaly svoji odolnost. Nemělo by se zapomínat na mnohde značné vnitrostátní socio-ekonomické rozdíly, které v některých zemích existují. Jejich ekonomický rozvoj je velmi nerovnoměrný, což představuje zásadní překážku pro jejich budoucí hospodářský růst.

S ohledem na globální ekonomickou, obchodní a investiční nejistotu vzrůstá potřeba spoléhání se sama na sebe, cestou posílení fungování Jednotného vnitřního trhu (JVT). I funkčnost a homogenita JVT mohou přispět k odstranění některých z identifikovaných nerovnováh. Relativně nižší úroveň integrace existuje na trzích služeb; u technologicky nových aktivit hrozí, že bez vhodné právní úpravy se tyto rozšíří pouze v některých zemích, resp., že v rámci EU se stanou řešení přijímaná v jednotlivých členských státech vzájemně nekompatibilní. Prostor existuje též při vzájemném uznávání komodit na trhu zboží. Taktéž volný pohyb kapitálu by měl být díky Bankovní unii a Unii kapitálových trhů efektivnější a flexibilnější. Největší prostor v potřebě integrovat JVT stále zůstává na trhu práce a v oblasti daní a daňových pravidel.

Obsah doporučení po oblastech

1. Veřejné finance a daňový systém

  • Klesá veřejný dluh, avšak pokrok v řadě členských států je nedostatečný, nepřesvědčivý a nevyrovnaný; neutrální fiskální orientace z let 2015 – 2018 by se v roce 2019 měla změnit v mírně expanzivní;
  • Fiskální udržitelnost vyžaduje odlišně cílené vnitrostátní fiskální politiky;
  • Existuje velký prostor ve zkvalitnění a restrukturalizaci veřejných výdajů, v jejich soustředění na výkonnost a výsledek;
  • Existuje velký prostor v daňovém systému a systému sociálního zabezpečení při pomoci podpořit sociálně inkluzivní růst.

2. Trh práce, vzdělávání a sociální politiky

  • Ukazatele podmínek trhu práce vykazují výrazná zlepšení; některé projevy nárůstu zaměstnanosti pak z hlediska růstu a konkurenceschopnosti představují až překážku;
  • V oblasti pracovního trhu je pozornost zaměřena spíše na jednotlivé parciální, leč významné charakteristiky: účast žen na trhu práce, rozdíly v odměňování, podíl na celoživotním učení a vzdělávání;
  • Je konstatováno zlepšení sociální situace s přetrvávajícími mezerami v pokrytí systémy sociálního zabezpečení a přístupu ke službám;
  • Probíhají reformy systémů zdravotní péče s cílem zajištění dostupnosti zdravotní péče pro všechny při souběžném posuzování nákladové efektivnosti a udržitelnosti zdravotního systému;
  • Je explicitně zmíněno, že klíčovým faktorem úspěšné koncepce a provádění politik je sociální dialog.

3. Investice, politiky konkurenceschopnosti a lepší podnikatelské prostředí zajistí vyšší produktivitu

  • Komplexní investiční politická agenda EU a její rozvoj je považována za klíčový faktor k zajištění budoucího růstu. Je provedeno odvolání na dosavadní výsledky Investičního plánu pro Evropu, především Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), a jeho budoucí pokračování v podobě Programu InvestEU. Za důležitou je třeba považovat též inspiraci finančním a investičním modelem, na němž je Investiční plán pro Evropu založen, a její využití v konkrétních podmínkách jednotlivých členských států a jejich regionů;
  • Prostředky v rámci kohezní politiky je potřeba dále optimalizovat z pohledu využití;

  • Evropský semestr v letošním roce klade silný důraz na investiční aktivity, což pomohlo členským státům lépe si definovat své investiční priority, kde existuje nejvyšší míra makroekonomické návratnosti; současně byly identifikovány regulační i strukturální překážky na úrovni členských států i celé EU, jež představují zásadní faktor nenaplňování dlouhodobého růstového potenciálu evropské ekonomiky;
  • Pro zdravou a racionálně založenou investiční strategii je též zásadní klima podnikatelské důvěry, předvídatelnosti a právní jistoty, při plném dodržování zásad právního státu;
  • Obrovskou překážkou stále zůstává nadměrná administrativní zátěž. Náprava je spojována s osvojením systémů digitalizace veřejných služeb; digitalizace je po právu považována za klíčový faktor produktivity, konkurenceschopnosti a růstu;
  • Momentální překážkou pro větší objem investovaných prostředků je též nedostatek kvalifikovaných pracovníků a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi pracovníků.
  • Investiční aktivitu je žádoucí stále více propojovat s intenzivní výzkumnou a inovační činností; nejde pouze o objem investovaných prostředků, ale též o podstatné zlepšení kvalitativních parametrů uskutečňovaných investic. Přitom i objem kapitálových investičních potřeb je v různých teritoriích EU odlišný; značná investiční potřeba existuje nejen v zaostávajících regionech, ale i těch, které procházejí významnou technologickou změnou a současně i v případě těch, které jsou leadery příslušných oborů v globálním kontextu s ambicí si tuto pozici udržet.

CSRs pro Českou republiku

Doporučení z pohledu České republiky vyhlížejí tradičně lichotivě. Česká republika, její ekonomika i sociální status rozhodně nepatří k těm, kteří v rámci EU vytvářejí vážné problémy a potíže. Proto v rámci našich CSRs od samého počátku jejich využívání nenalézáme ostrá či varovná slova, jak je tomu v případě řady jiných členů EU.

Některé formulace z důvodové zprávy i vlastní formulace doporučení však rozhodně stojí za zapamatování. Za prvé bychom se neměli nechat uchlácholit opticky příznivým vývojem veřejných financí (zvláště pak v situaci, kdy dochází k nenaplňování řady věcných veřejných investičních potřeb). Nejsme schopni odstraňovat středně velká dlouhodobá fiskální rizika, spojená především s procesem stárnutí obyvatelstva.

Jsme současně oceňování jako fiskálně i finančně stabilní a zodpovědná země, se zdravým finančním sektorem, jež nepředstavuje žádnou zásadní překážku pro naplňování růstového potenciálu.

Tradičně je kriticky nahlížen problém korupce, jež může představovat faktor podkopávající zdravý hospodářský růst. Oceňována jsou opatření, jež byla k odstraňování tohoto problému v nedávné minulosti zavedena. Kvitován je též vývoj tuzemského trhu práce, jež je svými charakteristikami v rámci EU unikátní.

Na straně druhé jsou zdůrazňována rizika technologických změn v podmínkách ekonomiky tak intenzivně založené na spíše tradičních formách zpracovatelského průmyslu. Naplňování inovačního a vzdělanostního potenciálu je stále nedostatečné k tomu, aby země byla s to tuto technologickou změnu zvládnout bez dodatečných nákladů. Vysoká zůstává též energetická náročnost ekonomického výstupu v České republice.

Předmětem ostré kritiky je stav dopravní infrastruktury; zdaleka nejsou dokončeny koridory transevropských dopravních sítí na území České republiky, taktéž vnitrostátní meziregionální a meziměstské komunikace jsou zaostalé a stále ve značné míře nekvalitní. Prakticky nedochází k rozvoji infrastruktury vhodné pro budoucí formy mobility.

Doporučení se tak zaměřují na zlepšení dlouhodobé fiskální udržitelnosti důchodového systému a systému zdravotní péče, na přijetí dalších protikorupčních opatření, na vyšší a účinnější podporu zaměstnávání žen s malými dětmi cestou zlepšení přístupu k péči o děti a zaměstnávání znevýhodněných skupin. Předmětem letošních CSRs pro Českou republiku je též zvýšení kvality a inkluzivnosti systémů vzdělávání a odborné přípravy, například cestou digitálních dovedností a podporou učitelských povolání.

Velmi v souladu s aktuální vnitrostátní politikou jsou formulována doporučení v oblasti investiční politiky se zaměřením na dopravu, digitální infrastrukturu a přechod na nízkouhlíkové hospodářství, včetně energetické transformace a zvýšení energetické účinnosti. Předmětem návrhů a doporučení je též snížení administrativní zátěže pro investice a zadávání veřejných zakázek (které by se měla více orientovat na kritéria založená na kvalitě).

Další části Jarního ekonomického balíčku budou předmětem pokračování v příštím čísle.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 191, srpen 2019

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem