Splníme Vám víc než jen 3 přání

Italský recept na vládní reformy

Koaliční vláda Hnutí 5 hvězd a Ligy Severu, v jejímž čele stanul Giuseppe Conte, byla jmenována 1. června tohoto roku. Nejvlivnějšími členy kabinetu jsou předsedové obou koaličních stran – Matteo Salvini z Ligy, který ve funkci ministra vnitra bojuje proti ilegální migraci přes Středozemní moře a ministr pro hospodářský rozvoj Luigi Di Maio z Hnutí 5 hvězd.

Vláda změny, jak se nazývá dle svého programového prohlášení, toho stihla během prvních tří měsíců relativně dost. Minimálně z pohledu připravovaných reforem, které vzbuzují pochybnosti ohledně dopadů na italské veřejné rozpočty. Jedná se o návrh Hnutí 5 hvězd na zavedení základního nepodmíněného příjmu, jehož maximální výše by měla dosahovat až 780 euro. Tato částka nebyla zvolena náhodně, odpovídá totiž hranici chudoby v Itálii, kterou vypočítal Národní statistický institut (ISTAT). Těm, kteří se nacházejí pod hranicí chudoby, budou příjmy dorovnány do výše 780 euro. Luigi Di Maio preferuje, aby toto opatření fungovalo již od příštího roku.

Dalším návrhem je rovná daň z příjmu (flat tax), kterou prosazuje Liga Severu. Nejde však o klasickou rovnou daň, jak ji nazývají italská a zahraniční média, ale o progresivní dual tax. Nový systém zdanění příjmu má být totiž založen na dvou sazbách – 15 a 20 %. Důvodem, proč jsou sazby dvě a ne pouze jedna společná, je článek 53 Ústavy Italské republiky, který mimo jiné uvádí, že daňová soustava je založena na kritériu progresivity. V současné době jsou v Itálii zdaňovány příjmy fyzických osob celkem pěti různými sazbami (od 23 do 43 %) podle výše příjmu. Nově budou platit vyšší 20% sazbu ti, jejichž roční příjem překročí 80 tisíc euro. Co se týče firem, ty nyní odvádí daň z příjmu ve výši 24 %, přičemž nová sazba je plánována ve výši 15 %. Polepšit by si tedy měli všichni, kteří v Itálii poctivě platí daně. Snížení daně pro firmy je plánováno již od roku 2019, rodiny by se měly přidat o rok později.

Ministr hospodářství Giovanni Tria preferoval, aby bylo snižování přímých daní doprovázeno postupným zvyšováním těch nepřímých. Zádrhelem však je, že program vlády obsahuje přesně opačný záměr – sterilizaci tzv. klauzulí ochrany, které se poprvé objevily roku 2011 během vlády Silvia Berlusconiho. Tato opatření, která jsou součástí zákona o státním rozpočtu, počítají s postupným zvyšováním DPH a spotřebních daní s cílem splnit závazky vůči EU ohledně stavu veřejných financí. V současné době existují v Itálii dvě sazby DPH – základní (22 %) a snížená (10 %). Opatření počítá s postupným zvyšováním obou sazeb až do roku 2021, kdy by se měly ustálit na 25 a 13 procentech. Vývoj posledních dní však napovídá, že zvyšování sazeb DPH a spotřebních daní bude zřejmě nakonec zastaveno, tak jak prosazují dvě hlavní tváře koalice – Di Maio a Salvini. Ve hře je také možnost, že by finance potřebné ke sterilizaci klauzulí mohly pocházet ze zrušení bonusu až 80 euro měsíčně pro zaměstnance s příjmem do 26 600 euro ročně, který zavedla vláda Mattea Renziho v roce 2014.

Na stole jsou rovněž zásahy do penzijního systému. Ten byl naposled reformován roku 2011 Elsou Fornero, ministryní bývalého úřednického kabinetu Maria Montiho. Nejvíce se hovoří o „kvótě 100“, která by umožňovala odejít do důchodu, pokud by součet věku a počtu let odvodů pracovníka dosahoval nejméně 100 let s tím, že minimální věk by měl být 64 let s minimálně 36 lety odvodů.

Reformy, které mají za cíl podpořit ekonomický růst a zvýšit konkurenceschopnost Itálie, však vzbuzují obavy ohledně fiskálních dopadů. Kritika týkající se růstu rozpočtových deficitů a zadlužení zaznívá jak z řad politické opozice, tak odborné veřejnosti. Nákladnost připravovaných reforem lze jen těžko predikovat. Italský ekonom a bývalý ředitel oddělení fiskálních záležitostí Mezinárodního měnového fondu Carlo Cottarelli odhaduje, že náklady na reformy obsažené v programu vlády by prohloubily deficit rozpočtu zhruba o 110-120 miliard euro.

Na začátku srpna navíc ministr Tria oznámil, že předpokládaný růst italského HDP klesne na 1,2 % z dříve predikovaných 1,5 %. Příští rok by měl růst dosahovat 1-1,1 % namísto 1,4 %. Nižší růst se pravděpodobně projeví ve vyšších deficitech veřejných rozpočtů. Podle jarní predikce Evropské komise dosáhne deficit v tomto i budoucím roce 1,7 % HDP za předpokladu nezměněné hospodářské politiky. Strukturální deficit by se měl zhoršit z 1,75 % HDP v roce 2018 na 2 % v roce 2019. Poměr veřejného zadlužení k HDP by měl dle Komise poklesnout z 131,8 % v roce 2017 na 130,7 % (2018) a na 129,7 % (2019).

Prohlášení představitelů vlády ohledně parametrů zamýšlených reforem se mění každým dnem. Zůstává tedy otázkou, jak bude nakonec vypadat návrh rozpočtu na příští rok, který by měl Tria představit v září. V půlce října pak italská vláda představí návrh rozpočtu Evropské komisi.

Na závěr nutno dodat, že Conteho vláda je 65. kabinetem od založení republiky v roce 1946. Dalo by se říci, že od konce druhé světové války se vláda v Itálii vystřídá průměrně jednou ročně. Politické vedení poválečné Itálie bylo v zásadě slabé, nestabilní a neschopné nabídnout dlouhodobou vizi. Bude tedy zajímavé sledovat, zda „vláda změny“ přinese opravdovou a pozitivní změnu v dosavadní praxi italského vládnutí. Návrh reformní agendy tomu zatím bohužel příliš nenasvědčuje.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 180, září 2018

Autorem článku je Jan Belardi, Ekonomická fakulta VŠB-TU Ostrava

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem