Splníme Vám víc než jen 3 přání

Hrátky s digitální daní

Zdůvodněná racionálnost pro řešení problému daňové disciplíny v případě firem, které poskytují digitální služby, zde patrně existuje. Mnohé z nich se totiž intenzivně shlédly v osvojování si postupů pokročilé „daňové optimalizace“, proti kterým je nyní z úrovně všech relevantních institucí EU poměrně tvrdě bojováno.

Daňová pravidla, a ještě více praxe finančních úřadů, jsou povětšinou v členských státech nastaveny na ekonomické struktury, které jsou zastaralé a překonané. Podoba daňových pravidel a praxe je doprovázející zcela nedrží krok s velmi viditelně se vyvíjejícím paradigmatem nových odvětví, nových vlastnických uspořádání i výrazně intenzivnějším přeshraničním i mezinárodním charakterem těchto aktivit, jež povětšinou postrádají hmatatelný charakter a stávají se stále častěji virtuálními. Za typického daňového poplatníka je stále považován podnikatel ze zpracovatelského průmyslu či standardních služeb, kdy přidaná hodnota je tvořena v místě jeho sídla. Daňové předpisy a záběr finančních úředníků příliš nepočítají se zdaněním „virtuálních aktivit“, které ještě před pár lety technologicky ani nemohly existovat, kde je navíc velmi obtížné identifikovat místo tvorby přidané hodnoty.

Obrovský růst tohoto segmentu, spojený s růstem produktivity a v mnoha případech též minimálně krátkodobou náhradou pracovní síly digitálním řešením, kdy pracovní síla ze strukturálních důvodů nenalezne okamžitě nové pracovní uplatnění, musí být nutně doprovázen i adekvátním zdaněním, jehož výnos bude též použit pro účely zajištění adekvátních sociálních standardů pro ty, kteří propadli sítem digitální ekonomiky mimo trh práce.

Ukazuje se, že právě digitální firmy s mezinárodním (přeshraničním) přesahem jsou efektivně zdaněny podstatně méně než společnosti tradiční, ačkoliv pro ně platí stejná daňová pravidla (cílená analýza ukázala, že přibližně dva a půl krát méně). Smyslem návrhu by tedy především mělo být omezení jejich kreativní flexibility vůči daňovým povinnostem, nikoliv utlumení jejich motivace při rozvoji zajisté potřebného odvětví. Digitální firmy zkrátka v procesu daňové optimalizace zřejmě „umějí chodit“ a využívat možností, které přeshraniční charakter jejich aktivit nabízí.

Lze vyjádřit souhlas s tím, aby celý tento problém byl řešen prostřednictvím stanovení společného základu daně z korporací (CCCTB) a zpřísněním kontrol a koordinací finančních správ v jednotlivých členských státech. Za předpokladu, že je prokázáno, že se na robustní daňové optimalizaci podílejí intenzivně pobočky neunijních firem v EU působících, lze případný postup proti nim zdůvodnit též dodržováním rovných podmínek hospodářské soutěže v rámci Jednotného vnitřního trhu.

Nejsem si nicméně jist, zda je úplně systémovým krokem řešení v podobě zvláštní obratové daně, zaměřené právě na vybrané oblasti digitálních služeb. Může být nejen vnímán jako selektivní nástroj znevýhodňující rozvoj bezpochyby progresivního odvětví digitálních služeb (přestože se toto odvětví nechová právě daňově disciplinovaně). Soustředění se na výši obratu navíc představuje i selekci v rámci tohoto odvětví s prioritním záběrem na „ty velké“. Daný návrh nadto může vzbudit obavy případného uvalení na další obdobně se chovající odvětví a oživit nebezpečnou recidivu uplatnění sektorových daní (byť tyto v řadě členských státech nějakým způsobem fungují). Domnívám se, že tímto opatřením není třeba dusit a demotivovat sektor, který má takovou perspektivu a který je přirozeně založen na spontánní kreativitě (což samozřejmě neříká, že tento sektor by si neměl osvojit daňovou disciplínu, požadovanou i po ostatních). Může to být též vnímáno jako skrytý trest pro země s nízkou sazbou korporátního zdanění (mnohé z nich shodou okolností též využívají intenzivně digitálních služeb). Odvážnější interpretace pak může též zahrnout tento návrh jako jedno z odvetných opatření proti USA v souvislosti s uvalením cel na hutnické výrobky.

Únorové sdělení Evropské komise o budoucím Rozpočtu EU napovědělo a tento diskutovaný dokument utvrdil myšlenku, že výnos této nově navrhované daně by se měl stát příjmem Rozpočtu EU. Tím by mělo dojít k posílení váhy vlastních zdrojů unijního rozpočtu a současně být nalezen možný zdroj pro překonání výpadku příjmů po odchodu Velké Británie v příštím roce. I to vysvětluje rychlost, s jakou se s tímto materiálem zachází. V tomto bodu lze spatřit jediný kladný systémový důvod pro zavedení této daně, která by sehrála roli krátkodobého, přechodného opatření do doby, než dojde k přijetí konečné úpravy CCCTB. Dlouhodobě by však tento nástroj mohl přinést více škody než užitku.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 175, duben 2018

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem