Splníme Vám víc než jen 3 přání

Hospodářská politika EU ve stínu dilemat

Hospodářská politika EU se již nějaký čas potácí ve fázi dosud nevyřešeného dilematu, jež je navíc ovlivňován velmi zhusta vnějšími, exogenními podněty. Tyto povětšinou geopolitické jevy mají jak bezpečnostní podtext (kupříkladu vůči arabskému světu), tak podobu fatálního rizika změny paradigmatu hospodářské politiky od liberálního po národně ochranářské pojetí (to vůči USA).

A jak ono dilema zní? Nalézt novou křehkou hranici otevřeností a ochranou. Tato strategie do značné míry připomíná taktiku fotbalového trenéra při nalézání účinné vyváženosti mezi líbivou ofenzívou a zajištěním obrany tak, aby jeho tým „neumřel na krásu“. Lze se však právem domnívat, že oproti onomu trenérovi to má tvůrce evropské hospodářské politiky nepoměrně těžší. Neboť proměnných v této hře je nepoměrně více, než těch fotbalových.

Evropa by i nadále měla zůstat nositelem a obráncem liberálních hodnot spojených s prosperitou, konkurencí i vysokou kvalitou života. Současně by měla daleko více myslet na svá zadní vrátka, aby tyto hodnoty spolehlivě uhájila alespoň pro sebe samu (když podmínky pro to, aby byla jejich „vývozcem“ jsou nyní nejhorší za mnoho minulých dekád).

Řešením onoho dilematu může být důsledné naplňování konceptu evropské přidané hodnoty, kdy patriotismus nemusí být nutně v rozporu s podporou integrace. A za druhé, politická integrace by měla jít ruku v ruce s integrací ekonomickou. Tu ekonomickou považujeme právem za poměrně pokročilou, míra politické integrace by se jí měla přizpůsobit.

Když nyní naopak shledáváme, že není úplně ten nejlepší čas na utužení politické integrace, neměli bychom příliš tlačit na pilu evropského integračního prohlubování (a spíše dosažený stav konzervovat minimálně na takové úrovni, aby vůbec ještě bylo možné o nějaké integraci hovořit).

Součástí tohoto dilematu je i adekvátní pozornost věnovaná domácím projevům. S velmi malou výjimkou zemí, jako například Švédsko či Nizozemsko, je užší evropská integrace bohužel doprovázena dezintegrací v podmínkách národních států.

Reintegrace národních ekonomik, založená na obnovení souladu mezi zájmy veřejného sektoru a aktérů reálné ekonomiky a soukromých finančních zprostředkovatelů, na zintenzivnění skutečné regionální politiky, na posílení reindustrializace založené na důsledném využívání lokálních a regionálních zdrojů – to vše v úzkém sepětí s novou zodpovědností elit a jejich primárním záběrem na respektování principu subsidiarity v rámci evropského kontinentu, a nikoliv nutně na globální kontext.

Evropa se ocitla v pasti svěrací kazajky, kdy mezi třemi principy: Jednotný vnitřní trh – národní suverenita – demokracie, je možné s nynějšími nástroji a s nynějším vnímáním reality dospět k souladu maximálně mezi dvěma z nich.

Jak již řečeno, koncept evropské přidané hodnoty může být řešením za předpokladu, že adjektivum národní nahradíme evropskou. K tomu však zřejmě není dnes dost politické vůle.

Máme-li problém naplňovat hodnotu přidanou, neměli bychom při tom ignorovat či dokonce ztrácet ze zřetele význam a obsah hodnot samotných – tedy prosperity, konkurence a příznivých životních podmínek založených na demokratických zásadách.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 181, říjen 2018

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem