Splníme Vám víc než jen 3 přání

Evropa zvedá hlavu

Před rokem touto dobou se Evropa obávala vážných testů své soudržnosti, které v průběhu roku 2017 postupně představovaly volby nizozemské, francouzské (prezidentské i  parlamentní) a  německé. Obsahem těchto obav byl sílící příklon k národnímu izolacionismu, rostoucí xenofobii a  národnostní nesnášenlivosti, odmítání či zpochybňování smyslu celistvé Evropské unie, k postojům obhajoby vlastních zájmů bez ohledu či dokonce na úkor zájmů ostatních.

Rozsah těchto nálad v některých státech dosáhl až takové míry, že těch, kdo se opravdu obávali nebyla v některých případech ani přesvědčivá většina. A naopak pro dost podstatnou část jejich obyvatelstva tyto nálady, oscilující mezi lhostejností až vyhraněným odmítáním a odporem, naopak představovaly atraktivní, vstřícně a kladně přijímanou alternativu a příležitost. A co bylo nadto znepokojivé, že tyto populisticky šířené nálady byly a jsou šířeny prostřednictvím takové zkratky, která má mnohdy s pravdou pramálo společného.

Z pohledu těch, kteří EU považují za mimořádně významnou hodnotu, se tyto obavy nakonec nenaplnily. Říkáme-li však, že se nenaplnily, nemůžeme je hodnotit optikou 0 – 1. Přestože nositelé destruktivních, tzv. post-systémových konceptů v  roce 2017 naštěstí rozhodně nevyhráli, je současně jejich síla největší za mnoho uplynulých dekád. Škodolibec by dodal: zatím, či ještě nevyhráli.

Výsledek zvláště nizozemských a francouzských voleb ukázal, že alespoň dosud – jde-li o obhajobu dostředivých evropských hodnot, je západní Evropa stále dostatečně silná a  akceschopná. V případě Německa nešlo o svedení této země z integrační cesty; dva s přehledem nejsilnější politické subjekty na německé scéně, podporované dobrými dvěma třetinami tamní populace, jsou přesvědčenými Evropany, a 13% nacionalistické AfD je prozatím stále málo k nějaké systémové akci z německé strany.

Paradoxně největší lekci pro evropskou integraci představovaly některé fantazií oplývající interpretace dalších z voleb konaných v loňském roce, kupříkladu těch českých. Jak nestabilní a  nepředvídatelný může být postoj určité země k EU ilustrují též možnosti volby mladého rakouského lidoveckého kancléře Sebastiana Kurze – jeho rétorika při spojení se Svobodnými je zajisté jiná, než pokud by po jeho koaličním boku zasedli sociální demokraté.

A nebylo to jen vlivem toho, že voliči v řadě národních států zatáhli za záchrannou brzdu a tím pomohli zachránit projekt, který si právě připomíná své 60. výročí. Též evropské instituce, po období zahleděnosti do sebe samých a po šoku a následném nekonečném řetězci chaotických improvizací, vyvolaných zatěžkávacími zkouškami krizí, které se na

Unii v uplynulých 10 letech valily, změnily rétoriku. Staly se racionálnější, sebevědomější, hledící kupředu – již ne tak idealisticky a prvoplánově, jako v čase nástupu 21. století, ale podstatně poučeněji a uvážlivěji. A pravým požehnáním pro činnost Rady EU bylo její před pár dny završené estonské předsednictví.

Rok 2017, zdá se, znamenal z pohledu záchrany projektu EU mnohé. Velmi pomohla viditelně se zlepšující kondice evropské ekonomiky. V jeho samém závěru byl zveřejněn zásadní dokument o dalším posílení nosné konstrukce euro-zóny, jež může výt vnímán jako první ucelená reflexe debaty o  budoucnosti EU, započatá loňského března.

V obdobném duchu se letos v květnu dozvíme, jaké perspektivy čekají Rozpočet EU. Představitelé EU si snad již konečně dobře uvědomují, že bez kvalitně definované průmyslové doktríny budou ve vztahu ke globální konkurenci i v několika dalších dekádách tahat, co se modelu ekonomické struktury týče, za stále kratší konec.

Větší společné porozumění by mělo být dosaženo ohledně smyslu a podob Jednotného vnitřního trhu, na kterém je hodnota ekonomické vrstvy evropské integrace primárně založena.

A ještě hlasitěji by mělo být šířeno do světa, že evropské instituce jsou tu od toho, aby naplňovaly evropskou přidanou hodnotu, a nikoliv pro to, aby se utápěly v pro ně těžko rozlišitelném detailu, jež by měl být posuzován daleko pádněji z úrovně národní či regionální.

Ono zvedání hlavy v roce 2018 bude konfrontováno jednou velkou zkouškou, zvanou brexit. I z dosavadních fází vyjednávání však vyplývá, že Evropa roku 2018 se nachází v  mnohem silnějším stavu, než tomu bylo ještě před pár lety.

Rok 2018 nadto bude testem, zda se toto nastavení udrží před velkou výměnou stráží, kterou lze v roce 2019 očekávat následně po volbách do Evropského parlamentu a ustanovení nového personálního složení Evropské komise.

V roce 2017 jsme na tomto místě v souvislosti s děním EU použili termín křižovatka. Na počátku roku 2018 se zdá, že EU si na této křižovatce vybrala cestu, která uchovává naději v její budoucnost, jejíž cíl však leží ještě zatraceně daleko.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 172, leden 2018

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem