Splníme Vám víc než jen 3 přání

ENERGETIKA VE SVĚTĚ A V EU: TRADIČNÍ VS. ZELENÁ

VÝVOJ VE SVĚTĚ: VLÁDA FOSILNÍCH PALIV                                                                                                                                                         

Celosvětová spotřeba energie má dlouhodobě rostoucí trend. V roce 2018 činil meziroční nárůst 2,9 % oproti předchozímu roku. Celková spotřeba v roce 2018 dosáhla 13 865 Mtoe.Největší podíl na spotřebě mají země Asie a Austrálie – 43 %. Severní Amerika 20 %, podíl Evropy činí necelých 15 % (samotná EU 12 %).

Z hlediska typů paliv zaujímá největší podíl na celosvětové spotřebě energie ropa (34 %), uhlí (27 %) a zemní plyn (24 %).

Vodní energie se na celkové spotřebě podílela ze 7 %. Podíl jaderné energie činil v roce 2018 celkem 4 %, stejně jako obnovitelné zdroje energie (OZE).

V Severní Americe ve spotřebě dominuje ropa (zhruba 40 %) a zemní plyn (30 %). Střední a Jižní Amerika se také nejvíce spoléhá na ropu (přes 40 %), významným zdrojem energie je však také voda. Evropě dominuje rovněž ropa a zemní plyn (jejich podíl na spotřebě činí dohromady 60 %). V Asii a Austrálii se na celkové spotřebě energie podílí z téměř 50 % uhlí, druhým nejvýznamnějším zdrojem je ropa.

Produkce samotné elektrické energie ve světě má rovněž dlouhodobě rostoucí charakter. V roce 2018 činil meziroční růst celosvětové el. produkce 3,7 %. Největším producentem elektřiny je Asie a Austrálie, jejichž podíl dosahuje 46 %. Na druhém místě je Severní Amerika (21 %), na třetím pak Evropa s 15% podílem (samotná EU 12 %).

V Severní Americe dominuje při výrobě elektřiny zemní plyn (33 %), druhým nejvyužívanějším zdrojem je uhlí. Ve Střední a Jižní Americe zaujímá 56% podíl při výrobě elektřiny voda. Energetický mix Evropy je diverzifikovanější – nejvýznamnější je jaderná energie (22 %) a uhlí (21 %). Mírně nižší podíly zaujímají OZE (19 %), zemní plyn (18 %) a vodní energie (16 %).

Využití uhlí při výrobě el. energie od roku 1990 mírně rostlo až do roku 2013, poté lze pozorovat každoroční pokles. Rostoucí trend můžeme pozorovat u zemního plynu, ropa naopak klesá. Jádro dlouhodobě meziročně klesá, podíl vodní energie má v posledních letech stabilní úroveň a podíl OZE na výrobě elektřiny je dlouhodobě rostoucí.

VÝVOJ V EU: ROSTOUCÍ PODÍL OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE                                                                                                                                                  

Produkce primární energie v EU činila v roce 2017 celkem 758 Mtoe, oproti předchozímu roku se jedná o pokles o pouhých 0,1 %. Pokračovala tak ve svém dlouhodobě klesajícím trendu (výjimkou byl pouze rok 2010, kdy po relativně prudkém poklesu z roku 2009 rostla výroba). Oproti roku 2008 klesla produkce energie z pevných paliv (-27 %), zemního plynu (-40 %), ropy (-34 %) i jádra (-13 %). Rostoucí je naopak produkce z OZE – oproti roku 2008 vzrostla o 55 %.

Při výrobě primární energie v EU mají největší podíl OZE (30 %), na druhém místě je pak jaderná energie (28 %). Dalšími zdroji při výrobě jsou pevná paliva (16 %), zemní plyn (14 %) a ropa (9 %).

Na spotřebě energie v EU má ze sektorového hlediska největší podíl doprava (31 %), následují domácnosti (27 %) a průmysl (25 %).

Celková produkce elektrické energie v EU činila za rok 2017 283,3 Mtoe. Z obnovitelných zdrojů energie byla vyrobeno 86,5 Mtoe el. energie, z jádra 71,3 Mtoe, produkce ze zemního plynu 57 Mtoe a z pevných paliv 56,9 Mtoe. Produkce el. energie z OZE dlouhodobě roste, naopak produkce z jádra a pevných paliv má klesající trend. Produkce ze zemního plynu začala opět narůstat v roce 2014.

Energetická závislost EU, tedy podíl energetických komodit pro naplnění spotřeby, které pocházejí z dovozu, aktuálně činí 55 %. Ze zemí EU je na dovozu zcela závislá Malta, téměř zcela závislý je pak také Kypr (96 %) či Lucembursko (95 %). Mezi nejsoběstačnější státy naopak patří Estonsko (4 %) a Dánsko (12 %).

REGULACE EU A TRENDY                                                                                                                                                    

Milníkem pro Evropskou unii v uvědomění si nutnosti zajištění bezpečnosti dodávek energie a koordinaci energetické politiky na nadnárodní úrovni byl projev Tonyho Blaira v Hampton Court v roce 2005, který zde hovořil o nutnosti sjednotit energetickou politiku Evropské unie. Energetická politika se stala jedním z hlavních témat, přičemž cílem je vytvoření energetické unie.

Energetická unie EU

Cílem EU v rámci vytvoření energetické unie je zajištění cenově dostupné, bezpečné a udržitelné energie pro občany. Základem jsou celkem tři pilíře:

  • rámcová strategie, v níž jsou podrobně uvedeny cíle a konkrétní kroky pro vytvoření energetické unie;
  • koncepce EU ohledně celosvětové Pařížské dohody o klimatu;
  • plán pro dosažení cíle 10% propojení elektroenergetických sítí do roku 2020.

Jakého dosahuje EU pokroku v oblasti utváření energetické unie, ukazuje Zpráva o stavu energetické unie.

Zimní balíček

Za účelem vytvoření energetické unie představila Evropská komise v roce 2016 soubor 8 legislativních návrhů, které jsou známy pod pojmem „zimní balíček“. Konkrétně se jedná o tyto návrhy:

  • Návrh novely směrnice o energetické náročnosti budov - hlavní cíl EU v oblasti energetické účinnosti ve výši alespoň 32,5 % do roku 2030 a povinnost dosahovat v období let 2021-2030 každoročně energetických úspor ve výši 0,8 % (0,24 % v případě Kypru a Malty).​
  • Revize směrnice o obnovitelných zdrojích energie - revize stanovuje hlavní cíl pro rok 2030, kdy má 32 % spotřebovávané energie na úrovni EU pocházet z obnovitelných zdrojů.
  • Návrh novely směrnice o energetické účinnosti - cílem je zajistit pokračování povinnosti snižovat spotřebu elektrické energie pro její výrobce a distributory o 1,5 % ročně i po roce 2020.
  • Návrh nařízení pro správu energetické unie - stanovuje způsoby, jakými mají členské státy spolupracovat mezi sebou navzájem a s Komisí, aby dosáhly cílů energetické unie.
  • Revize směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou - hlavním objektem zájmu navrhované směrnice o trhu s elektřinou je koncový zákazník. Podle odhadů by mohly v roce 2050 dodávky malých producentů a spotřebitelů tvořit více jak třetinu produkce OZE v elektroenergetice.
  • Revize nařízení o vnitřním trhu s elektřinou - cílem revize je přizpůsobení trhu s elektřinou nové situaci v energetice.
  • Návrh nařízení o připravenosti k rizikům v sektoru elektřiny - podle návrhu má být vypracována společná metodika identifikace rizik.
  • Revize nařízení o agentuře ACER - agentura ACER sdružuje národní regulátory energetických trhů (za ČR je to tedy ERÚ) a má na starosti koordinaci jejich činností, dohled nad celoevropským trhem a rozhodování přeshraničních sporů. Nová legislativa by měla posílit pravomoci agentury v oblasti dohledu.

Přehled o stavu schvalování o jednotlivých návrzích je k dispozici na stránkách Evropské komise.

Konec jádra a uhlí v Německu?

V roce 2011 se Německo rozhodlo učinit obrat ve své energetické koncepci a vydalo se cestou energetiky bez jádra a uhlí. Plán, tzv. Energiewende, předpokládá postupné vypínání jaderných elektráren do roku 2022 a vzdání se uhlí do roku 2038.

Původně byl cílem pro jádro rok 2021, došlo k prodloužení do roku 2040, poslední rozhodnutí vlády po jaderné havárii v Japonsku však stanovilo rok 2022.

Do března 2011, kdy došlo v Německu k zmíněnému politickému obratu, pokrývalo jádro zhruba ¼ produkce elektřiny v zemi. Tato výroba byla zajištována 17ti reaktory. V reakci na havárii ve Fukušimě bylo v rámci vládního moratoria ihned odstaveno osm nejstarších reaktorů, které již nebyly uvedeny do provozu. V současnosti je v provozu ještě 7 jaderných elektráren, které pokrývají zhruba 12 % německé spotřeby elektřiny. Na uhlí připadá 35 % stejně jako na obnovitelné zdroje. Otázkou zůstává, zda se Německu podaří navýšit výrobu z OZE tak, aby do tří let nahradila jádro. Již se hovoří o možném prodloužení provozu jaderných reaktorů do doby, než budou vystavěny další OZE. Problémem je zajištění efektivního skladování energie vyrobené z OZE.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 193, říjen 2019

Autorem článku je Tereza Hrtúsová, Radek Novák

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem