Splníme Vám víc než jen 3 přání

Diskusní dokumenty Evropské komise

V květnovém čísle Měsíčníku EU aktualit jsme otevřeli obsahové vymezení série hlavních témat, jež vycházejí z textu Bílé knihy o budoucnosti Evropy a na ní navazující pětice diskusních dokumentů Evropské komise.

Text Bílé knihy jsme podrobili analytickému vyhodnocení s tím, že tento do značné míry obecný rámec nabývá konkrétního pokračování v podobě pěti navazujících dokumentů zaměřených na klíčové priority evropské současnosti i budoucnosti. Tři z nich jsou v čase vydání tohoto čísla již na světě, dva zbývající by měly být zveřejněny v průběhu června.

Podívejme se proto v rámci tohoto hlavního tématu na obsahové vymezení a směřování tří již publikovaných dokumentů chronologicky tak, jak byly vydány.

1. Diskusní dokument o sociálním rozměru Evropy

Tento dokument usiluje o formování priorit společných zájmů v oblasti sociální politiky. Lze tak případně zmínit, že jeho text představuje pokus o deskripci tzv. Evropského sociálního modelu ve variantách vhodných pro podmínky druhé či spíše třetí dekády 21. století, tedy konceptu, který byl po dlouhé období spíše akademickým tématem, na oficiální politické úrovni vykládán spíše intuitivně a na legislativní úrovni podchycen jen velmi mělce při současném respektování poměrně zásadních specifických odlišností jednotlivých členských států.

Přestože drtivá většina věcných kompetencí v oblasti výkonu a nástrojů sociální politiky spočívá v úrovni národních států, případně též regionálních a místních entit, pojem Evropského sociálního modelu je široce rozšířen a s vážností vnímán. Je tedy dobře, že v rámci zcela zásadní diskuse nynějších evropských priorit na křižovatce se dostalo též na sociální rozměr, který může v případě věcného a racionálního uchopení přispět k celistvosti Unie jako máloco jiného; který však též v  případě pokračování příkopů a zákopů v sociálních prioritách mezi jednotlivými členy či uskupeními Unie může znamenat její definitivní a těžko vratnou rozbušku.

Realizace tohoto pokusu je konfrontována přiznáním, zda v rámci sociálního rozměru Evropy nalezneme nyní odpovídající a reprezentativní počet společných jmenovatelů, na nichž by se shodla zásadní většina členských států a které by byly v souladu s jimi prováděným výkonem sociálních politik na národní úrovni.

V duchu výchozího textu Bílé knihy o budoucnosti Evropy i Diskusní dokument o sociálním rozměru Evropy pracuje s alternativami.

Jsou jimi:

  • Omezení sociálního rozměru na volný pohyb

V tomto případě by došlo k zachování jedné z nejpodstatnějších předností Jednotného vnitřního trhu – tedy umožnění a  podpory přeshraničního pohybu osob, včetně zajištění odpovídajících služeb z oblasti sociální politiky – například sociálního zabezpečení pro mobilní občany, umožnění vysílání pracovníků a tomu náležející sociální ochrana, uznávání diplomů apod. Tento scénář by však již nepočítal s existencí minimálních standardů EU pro celou řadu oblastí (bezpečnost a ochrana zdraví pracovníků, pracovní doba a doba pro odpočinek, pravidla pro rodičovskou dovolenou apod.). Nedocházelo by k  cílené výměně příkladů dobré praxe a jejich aktivní podpoře, a především by se zásadně omezily možnosti podpory sociálních programů z prostředků EU, což by představovalo zásadní problém především pro kohezní státy našeho typu, v  nichž se realizace značné části sociálně zaměřených programů odvíjí od možnosti financování z fondů EU.

  • Větší angažovanost v sociální oblasti pouze podle vlastního uvážení

Ve druhém ze scénářů se projevuje v současnosti na řadě front viditelný trend propojování nových a nových prvků nejen hospodářské politiky s prostředím euro-zóny. Jedná se zřejmě o projev plížící se snahy prosadit do rozhodovacích mechanismů euro-zóny (viz Diskusní dokument o prohlubování EMU níže) další zásadní oblasti s významem pro celou EU a její členské státy.

Tato alternativa se opírá o předpoklad, že země euro-zóny mají projevit silnější společnou angažovanost též v sociální oblasti a tím přispět ke stabilitě euro-zóny. Tento scénář nicméně umožňuje účast i nečlenským zemím euro-zóny. Je jedním z  nejzásadnějších projevů více-rychlostnosti Evropy.

  • Prohloubení sociálního rozměru Evropy společně pro všechny členské státy

Třetí ze scénářů nijak nezpochybňuje východisko, že sociální oblast zůstává téměř výlučnou kompetencí členských států (pokud by tomu bylo jinak, musela by se zásadně přeměnit struktura Rozpočtu EU), nicméně usiluje – po vzoru Evropského semestru a s možnou ambicí se do něj včlenit – o koordinaci a posílenou transparentnost v opatřeních sociální politiky na úrovni členských států s možností sdílení jejích jednotlivých nástrojů napříč členskými státy (zprvu spíše na přirozené bázi).

Legislativa v rámci tohoto scénáře (na rozdíl od prvního v rámci tohoto dokumentu) by se silně opírala o stanovení minimálních standardů a aspirovala by ještě na následné kroky spočívající v tom, aby se ve vybraných oblastech podařilo dosáhnout harmonizace práv občanů v celé EU.

2. Diskusní dokument o využití potenciálu globalizace

Není pochyb o tom, že relativní pozice Evropy v globálním kontextu se v poslední dekádě, dvou poměrně citelně oslabuje.

Tato ztráta se projevuje nejen ve snížení podílu na celkovém globálním obchodu či investicích, ale je patrná též na atraktivnosti Evropy coby partnera při uzavírání významných dohod s globálním dosahem.

Evropa zajisté stále zůstává globálně velmi zajímavým hráčem, nicméně jí přibylo konkurentů, opírajících se o sílící ekonomickou a následně též politickou moc, kterou je možné pozorovat na ostatních kontinentech či subkontinentech.

Kupříkladu USA mají v  současnosti při zajišťování a naplňování svých zahraničních strategií podstatně širší okruh partnerů, než měly ještě před dvěma dekádami.

Jiné, globálně významné dohody jsou uzavírány zcela bez evropské účasti s klíčovou rolí především asijských států.

Základními výzvami EU v této oblasti je posílení pozice Evropy coby globálně významného a přirozeně respektovaného aktéra a pak též zajištění účinného a funkčního systému, jímž bude Evropa schopna řešit a kompenzovat některé důsledky globálního ekonomického i společenského vývoje.

Je zřejmé, že primární výzvou je ona prvně uvedená; při jejím naplnění je i výčet oblastí s negativním dopadem na Evropu adekvátně tomu umenšen.

Je současně pravdou, že ani ustanovení řady společných orgánů na úrovni Evropské rady i dalších institucí, jež měly posílit společný evropský hlas v globálním rozměru a jež vstoupilo v platnost souběžně s Lisabonskou smlouvou, dosud nevedlo k tomu, že pro globální partnery představuje Evropa tolik žádanou jednu adresu.

V rámci uzavíraných dohod je stále přednost dávána bilaterálním platformám jednotlivých členských států. Taktéž zastoupení Evropské unie v klíčových globálních institucích a organizacích probíhá primárně přes úroveň národních států.

Právě posílení úlohy Evropské unie v globálním kontextu představuje jednu z nemnoha priorit nejvyššího řádu a záležitost vrcholného společného zájmu pro všechny členské státu.

Je naprostou iluzí se domnívat, že izolovaný postup jakéhokoliv členského státu EU na globálním poli přinese pro něj přínosnější výsledky v porovnání s tím, že EU bude v této záležitosti vystupovat společně.

O to silněji platí tato teze pro Českou republiku. Právě naplnění této výzvy v důsledku může vést k tomu, že se zastaví propad EU v klíčových aspektech globální ekonomiky.

Pokud se toto podaří, Evropská unie může do podoby budoucích strategických dohod v rámci globálního světa daleko intenzivněji otiskovat svoji stopu, která bude respektována a viditelná i při vytváření budoucího globálního uspořádání.

Pokud v této věci neuspěje, je pravděpodobné, že v rámci globálního modelu bude Evropská unie nucena se daleko více přizpůsobovat a přijímat kompromisy, které ne vždy patří do evropského hodnotového rejstříku.

Mezi parametry, které by měla EU především ctít patří především hodnota principů volného trhu v oblasti obchodu i investic, vytváření podmínek pro korektní a otevřené konkurenční prostředí i k zamezení praktikování kriminálních aktivit v podnikatelském prostředí například prostřednictvím zneužívání daňových systémů či procedur veřejných zakázek; za zásadní je třeba též považovat respektování sociálních a občanských práv a naplnění elementárních požadavků na environmentální systém.

V případě schopnosti čelit důsledkům některých projevů globalizace (například v důsledku přesunu výrobních kapacit mimo evropský kontinent) je velké očekávání spojováno s  fungováním Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci.

Dokument si současně velmi korektně a potřebně uvědomuje, že pro posílení role globálního aktéra potřebuje Evropa vyřešit spoustu domácích úkolů na poli podmínek konkurenceschopnosti. Je zřejmé, že klíčovým příspěvkem zde bude snaha o završení a dokončení Jednotného vnitřního trhu a odstranění stále přetrvávajícího kvanta viditelných i neviditelných překážek na něm.

Bude-li Jednotný vnitřní trh fungovat, vyjde-li z tohoto období posílen, nikoliv fragmentován (jak se o to některé zájmové skupiny ve jménu národně motivovaného protekcionismu snaží) a povede-li tento vývoj k posílení atraktivnosti euro-zóny, má Evropa zcela reálnou šanci své ambice coby globální hráč naplnit.

Pokud však své úkoly v této oblasti nebude schopna realizovat, ztratí fundamentální důvod pokračovat coby prominentní globální autorita a stane se rozdrobeným, ba tuctovým uskupením ve společnosti mnoha dalších subjektů bez jakékoliv výlučnosti.

3. Diskusní dokument o budoucnosti evropské Hospodářské a měnové unie

Dokument obsahově vychází ze Zprávy pěti předsedů z června 2015 a na něj navazujícího balíčku k dokončení EMU z října 2015.

Cílem dokumentu je podtrhnout význam EMU z pohledu klíčových priorit evropské integrace a současně deklarovat, že přes všechny stále otevřené a definitivně ještě nevyřešené problémy je adekvátní o euro-zóně nehovořit toliko v hluboce defenzivním tónu soustředěném na uchování jej holé existence, nýbrž z pohledu výrazně ambicióznějšího, jehož potenciál však dosud není zcela naplňován kvůli ne vždy přínosnému a disciplinovanému chování jeho jednotlivých členů.

Z dokumentu opatrně vyplývá, že i nynější kompetentní vysocí představitelé Evropské komise považují ušlou cestu směrem k měnové a hospodářské unii za významnou, avšak nedokončenou.

Za necelých dvacet let své existence je poměrně pozoruhodné, že i přes velmi bouřlivé peripetie v čase krize se euro dostalo většině evropských občanů pod kůži a tito se s ním do značné míry ztotožňují.

Je velmi pravděpodobné, že možné riziko destrukce a zrušení eura ve Francii zásadním způsobem přispělo ke konečnému výsledku francouzských prezidentských voleb. Přes obecně často zmiňovaný fakt, že EU nedisponuje nějakým zásadním symbolickým společným pojítkem deklarujícím evropskou sounáležitost, může se zdát, že euro by pro tuto roli bylo více než vhodným kandidátem. Po necelých dvou dekádách své existence je i toto nutné zařadit mezi výčet jeho úspěchů.

Dokument velmi správně poukazuje na to, že dokončení EMU není jen záležitostí dalšího vycizelování konstrukčního soukolí euro-zóny; je minimálně stejně též věcí relevantních vnějších vlivů, které s EMU bezprostředně souvisejí – v nejobecnějším vyjádření efektivnost a  funkčnosti Jednotného vnitřního trhu.

Nebude-li Jednotný vnitřní trh efektivní a  funkční, o nadstavbě zvané EMU nemá vůbec smysl uvažovat. EMU může naplnit svá očekávání jedině a  pouze tehdy, když dojde k dalšímu otevírání a uvolňování prostředí Jednotného vnitřního trhu, k  posílení jeho homogenity a odbourávání viditelných a skrytějších bariér národního ochranářského charakteru.

Nedojde-li k tomu, smysl EMU se ztrácí a omezuje se tím rozsah přínosů, kterých může být dosaženo.

V rámci dokončení EMU jde též o to, aby si každý členský stát plnil své povinnosti a byl vůči tomuto cíli adekvátně zodpovědný; a současně, aby členské státy nebyly již dále netečně ochotny tolerovat mezi sebou černé pasažéry, kteří se na vlně evropské integrace vezou na úkor těch schopnějších a zodpovědnějších.

Je samozřejmě iluzí se domnívat, že z projektu prohloubení a dokončení EMU lze zcela vypreparovat politický rozměr problému; ani by to nebylo žádoucí. Je však zásadně důležité, aby v tomto úsilí zastávalo věcné ekonomické hledisko natolik důležitou pozici, aby chronické a dlouhodobé neplnění elementárních povinností při nápravě problémů a nerovnováh nebylo možné převážit politicky vyvolanými aktivitami na úkor věcného řešení.

Prohloubení EMU by tak i v duchu dokumentu mělo zahrnovat tři oblasti:

  • Dokončení skutečné finanční unie

Vedle silného ekonomického a měnového základu začíná být považován za integrální podmínku pro odpovídající fungování EMU též finanční zprostředkování a efektivnost finančních systémů. Nosnými body finanční unie jsou Bankovní unie a  Unie kapitálových trhů. V prvním případě je klíčovým úkolem zajištění stabilního a  předvídatelného chování bankovního sektor bez výkyvů a potřeby razantních a nákladných zásahů ze strany veřejných institucí v případě problémů. Jako rozšíření vějíře možností alokace finančních prostředků je pak vnímána též Unie kapitálových trhů, jejíž praktická realizace se nachází v podstatně zárodečnějších fázích svého vývoje.

  • Dosažení integrovanější hospodářské a fiskální unie

Důraz je zde zvláště kladen na důsledné plnění povinností v rámci Evropského semestru, včetně vyjasnění vazeb mezi fiskální podporou a zásadními strukturálním opatřením a  reformami v EU. Poprvé na takto vysoké politické úrovni se pak objevuje termín fiskální unie. To může signalizovat pokračování již nějakou dobu vykonávaného úsilí směrem k posílení fiskální kapacity euro-zóny, jejímž výsledkem může být silnější fiskální transfer v rámci euro-zóny a jemu odpovídající institucionální přizpůsobení (viz následující odstavec).

  • Zakotvení demokratické odpovědnosti a posílení institucí euro-zóny

Nastíněný proces prohlubování EMU musí mít odpovídající institucionální ukotvení. V tomto institucionálním ukotvení by se měla projevit větší ochota sdílet odpovědnost a podílet se na rozhodovacích procesech týkajících se klíčových priorit hospodářské politiky EU.

Je patrné, že by mělo dojít k posílení role Euroskupiny. Po téměř 40 letech se oživuje termín Evropský měnový fond (jež figuroval jako nikdy nenaplněná součást bývalého Evropského měnového systému a jehož roli nyní svým způsobem naplňuje Evropský stabilizační mechanismus). Právě posílená institucionalizace záležitostí okolo euro-zóny může vést k  vytvoření dalších dělítek mezi jejími nynějšími členy a  zbytkem EU (který bude po odchod Británie zásadně oslaben).

Úvahy o využití nynějších velmi příznivých ekonomických východisek v České republice k vyjednání pro nás příznivých podmínek pro možný budoucí vstup do euro-zóny tak nabývají na aktuálnosti, opírají se o racionální základ a mělo by s  nimi být velmi seriózně a zodpovědně nakládáno. Přestože případné rozšíření euro-zóny jisto jistě nepředstavuje nosný bod dokumentu, je v něm současně zřetelně naznačováno, že nynější počet členů by neměl představovat konečné číslo a mohl by se v představitelné době dočkat zvýšení.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 165, červen 2017

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem