Splníme Vám víc než jen 3 přání

BRUSELSKÁ MĚLČINA PŘED BOUŘÍ

Tentokrát je cítit, jakoby se noví či staronoví rádi odstřihli od stále ještě nedávné minulosti a hodlali spustit něco zcela nového. To nové by se mělo točit kolem všeho, co je zabarveno do zelena, a taktéž spojeno s dodržováním základních pravidel ústavnosti (jež si bruselská hantýrka pojmenovala jako rule of law; termín, o kterém jsme ještě před nějakými čtyřmi lety v unijních konotacích vlastně neslyšeli).

Tato témata, zdá se, budou mít absolutní přednost v jízdě a budou vytknuta před závorku, v niž se bude tísnit řešení všech témat ostatních. I těch je dost. A těch čistě unijních témat, na kterých záleží hladkost a funkčnost unijních procesů, taktéž není málo. Nepochybně jim vévodí proces schvalování Víceletého finančního rámce (VFR) 2021 – 2027.

Zde se zřejmě v úplnosti naplní černý scénář, před kterým tak varoval Jean-Claude Juncker – nastane výrazné zpoždění při schvalování VFR a tím i při implementaci jeho prvků do praktického života, z nichž mnoho bude tentokrát zcela nových. To není potěšující zjištění, zvláště vzpomeneme-li si na komplikace, způsobené například opožděným spuštěním kohezní politiky zdaleka nejen u nás na počátku nynějšího finančního období.

A varovné hlasy říkají, že letos na podzim mohou členské státy dosti výrazně pozměnit podobu návrhů nařízení, které parametry budoucího VFR upravují.

K dalším nosným tématům patří vylepšování procesu fungování Evropského semestru. Rozumní a zodpovědní zde prosazují silný důraz na strukturální reformy. Milovníci přerozdělování však prosazují přijetí ústupků pro větší fiskální expanzi, než by mohla kritéria obezřetnosti připustit.

Koncept udržitelného rozvoje je bezesporu správnou, korektní, férovou doktrínou, na níž má být rozvojová strategie založena. Je jen třeba si dát velký pozor, aby zastánci prosazování jeho sociálního vrcholu nechtěli v krátkém čase prosadit až příliš na úkor vrcholů ostatních, zvláště pak toho ekonomického, zaměřeného na dlouhodobou prosperitu a konkurenceschopnost.

Sílící příznaky ekonomického zpomalování či snad až nastupující recese by měly vést k rozumným, nikoliv hysterickým, návrhům nástrojů, jak tomuto riziku čelit.

Zde ukazují docela dobrý příklad země střední a východní Evropy, jež si letos připomínají 30. výročí započetí jejich fundamentálních ekonomických transformačních procesů. Dlužno dodat, že přístupy k ekonomické transformaci byly mezi jednotlivými státy někdy až velmi různé, mnohdy diametrálně, s odstupem oněch třiceti let můžeme naprosto přesvědčivě říci: žádný z nich neselhal. Z hlediska dlouhodobého růstu se všechny z nich, díky konvergenčnímu potenciálu, vešly do první poloviny žebříčku zemí EU. Jejich přibližování se průměrným hodnotám EU je tedy nespornou realitou.

Co by teď tyto země mohly? Více táhnout za jeden provaz. Zvláště v čase, kdy se personální obsazení i věcné zaměření unijních témat dosti proměňuje. Tyto země mají spoustu společných zájmů a výsledky jejich ekonomických transformací (ne vždy, bohužel, těch společenských) jsou zkrátka impresivní. A EU jako celek si nepochybně zaslouží, aby se s ní o tuto zkušenost země střední a východní Evropy právě nyní podělily.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 193, říjen 2019

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem