Splníme Vám víc než jen 3 přání

BOHATNEME

Přestože v roce 2018 byla ještě Velká Británie plnoprávným členem EU, letošní přehled Eurostatu již s Británií nepočítá. Tím nám ze statistického srovnání zmizela velmi zajímavá země. Souhrnným ukazatelem HDP na obyvatele po přepočtu standardem kupní síly sice nijak pozoruhodná není, když vykazuje rysy jen velmi lehce nadprůměrné evropské vyspělosti (s hodnotou 106% unijního průměru), avšak ony zajímavosti získávají na patrnosti až právě při zaostření na regionální úhel pohledu.

Na jedné straně byl v Británii zcela bezkonkurenčně nejbohatší region v EU – Inner London West, s hodnotou 620% průměru EU, na straně druhé byl v téže zemi, i s ohledem na její velikost a regionální členění, největší počet podprůměrně rozvinutých regionů EU (když ten nejchudší je hodnotou zcela srovnatelný s tím naším nejchudším). Lze se domnívat, že aktuální britská pozice mimo EU sblížení této regionální nerovnosti příliš neprospěje. Velká Británie tak byla zemí EU s nejpropastnějšími vnitrostátními a meziregionálními rozdíly v celé EU.

Odchodem Británie se tak nejbohatším regionem EU (měřeno kategorií NUTS 2) stal současně celý členský stát – Lucembursko. Je několik případů, kdy z důvodů jejich velikosti (jsa tedy nevelké), některé členské státy jsou tedy současně též jako celky regiony NUTS 2. Lucembursko již dlouhodobě hraje unijní prim coby nejbohatší stát; po odchodu Británie a s ní i nejbohatšího londýnského teritoria je Lucembursko s 263 % průměru EU též nejbohatším unijním regionem. Je následováno hned dvěma v pořadí následujícími regiony irskými (s hodnotami 225 %, resp. 210 % unijního průměru) a dalšími v pořadí jsou bruselský region, Hamburk a na šestém místě naše hlavní město Praha s hodnotou 192 % průměru EU.

Tato pozitivní informace nás přivádí k bližšímu pohledu na to, jak že si vedou i ostatní regiony České republiky. Rozhodně je nehledejme v pražské blízkosti. Když jsme hovořili o meziregionálních rozdílech v rámci Británie, právě Česká republika patří do skupiny zemí, kde jsou největší rozdíly mezi nejbohatším a nejméně rozvinutým regionem.

Kdo v tomto žebříčku stojí vysoko, nevede si zrovna lichotivě; nám v něm v unijním srovnání patří šesté místo.

Čím menší rozdíly mezi regiony téže země jsou a čím vyšší je celková vyspělost této země vůči průměru EU, tím je nejen tato země konkurenceschopnější, ale též její regionální politika funkčnější a reálné výsledky přinášející. Hlavní příčinou naší regionální nevyváženosti je to, že jeden region – Severozápad (tvořený Ústeckým a Karlovarským krajem) již poměrně dlouhou dobu nekonverguje. Takže naše dno zůstává přibližně stále na stejném místě, když však ostatní regiony více či méně zdařile urážejí cestu směrem k unijnímu průměru. Cesta, kterou aktuálně kráčí Severozápad, je však varující a zdá se, že bez nějakého robustního zásahu a podpory ze strany státu již není v jeho silách dostat se sám z nedobré pozice, ve které se ocitl.

Data roku 2018 však již definitivně potvrdila, že Česká republika jako celek již zdaleka není v evropském kontextu kohezní zemí. Pouze dva regiony z osmi našich NUTS 2 patří do kategorie podrozvinutý region (vedle Severozápadu ještě jen velmi těsně Střední Morava, tedy Zlínský a Olomoucký kraj, která by se však velmi brzy též měla stát regionem přechodovým). Celkem pět regionů má již statut onoho přechodového regionu (což nelze pozorovat v žádné další s námi srovnatelné a nám příbuzné zemi), o pozici Prahy již řeč byla.

Měli bychom být za to rádi, že celkem s 91% unijního průměru (pro Českou republiku jako celek) již nepatříme mezi ty chudé a nejchudší. Podle toho by měl vypadat i náš přístup ke členství v EU, včetně dělení společného rozpočtového koláče. Země s touto úrovní ekonomické vyspělosti by zpravidla neměla mít největší podíl kohezní politiky z celé Unie.


Zdrojem článku je Měsíčník EU aktualit, číslo 198, březen 2020

Autorem článku je Petr Zahradník

Staň se členem GRANT klubu a neunikne ti žádná dotační příležitost

Chci se stát členem